Mimoň jako letovisko
Dřívější městečko soukeníků starých časů se vyvinulo během posledních desetiletí v místo živého obchodu a průmyslu s okolo 6000 obyvateli. Polohou na trati Liberec - Teplice (stanice rychlíků) je odtud dostatečně postaráno o spojení dráhou a poštou, telegrafem a telefonem, jakož i různě provozovanými stálými autobusovými linkami pro dopravu na všechny strany. Od dávných časů je město středem severočeského turistického výchozího místa turistických cest, na jejíž dobré značení je vždy pamatováno. Ne všude se setkáte jako zde s upravenými pěšími cestami, možnostmi lezení po skalách jakož i horských túr jako zde v kraji u Ploučnice. Pro toto všechno tvoří Mimoň přední místo, z kterého můžete dosáhnout četné přírodní skvosty naší krajiny. Rozložení na úpatí zříceninou korunovaného a pověstmi opředeného Ralska (694m), z jehož charakteristického čedičového vrcholu lze spatřit okouzlující pohled na všechny světové strany, je Mimoň ale také tak místem zotavení pro ty, kteří zde, daleko od hlučného a chvatného plahočení našich velkých a průmyslových měst mohou po dobu svého pobytu zde nalézti vydatně klid a zotavení.

Město Mimoň vydalo adresář města na léta 1930 – 1931. Knížka o 84 stranách formátu 15 x 23 cm v tvrdých deskách nemá bohužel udaný počet vydaných kusů ani prodejní cenu, ale náklady na ni zřejmě pomohlo snížit 20 inzerentů z Mimoně i jiných měst. Návrh a provedení převzala reklamní kancelář v Karlových Varech a vytiskla ji tiskárna ve Staré Roli.
Kniha má 4 části : seznam obyvatel Mimoně, seznam domů v Mimoni, seznam zaměstnání a povolání, údaje všeobecné.

Hradčany jako část obce Ralsko leží 4 km od města Mimoň na silnici do města Doksy. Má velmi bohatou a zvláštní minulost, jako jedno z nejkrásnějších letovisek na severu Čech. Vesnice byla na vrcholu svého bytí ve 30. letech minulého století. Čítala 97 domů s 383 obyvateli. Byla elektrifikovaná, měla telefonní spojení, školu s dvěmi třídami postavenou v roce 1883. Měla vlastní obecní úřad. 47 domů bylo zařízeno na pobyt a příjem hostů. Většinu těchto hostů tvořili bohatí pražští židé, kteří tuto vesničku měli jako trvalé odpočinkové, sportovní a rekreační zázemí. Samotní obyvatelé vesnice se většinou zabývali péčí o hosty, ti méně movití pak pracovali jako lesní dělníci, drobní řemeslníci.

Pohledem do kroniky města zjistíme, co se všechno v dějinách města udála v dubnu.
Na stručný výcuc se podívejme.
1426
V posledních dnech měsíce dubna r. 1426 byla Mimoň husitskými vojsky při tažení z Kuřích Vod do Lípy vypleněna a zapálena. Brzy však nato opět postavena.
1946
02.04. Definitivně založena Čsl. strana lidová se souhlasem MNV. Předseda: Kaube Fr., čp. 51/5, jednatel Peschke Otto, čp. 17/5, pokladník Pokorná Jaroslava čp.64/5, organizátor Tomášek Josef čp. 22/3

Stanice železniční dráhy tratě Lovosice - Liberec (dnes dle jízdního řádu již pouze Česká Lípa - Liberec) stojí na západní straně města v nadmořské výšce 305 m.
Až do roku 1910 se v Mimoni rozlišovaly dvě železniční stanice, nebo-li nádraží, a sice Nové nádraží ÚTD Teplice - Liberce (Ústecko teplická transversální dráha) a Staré nádraží.
Staré nádraží bylo konečnou stanicí místní dráhy vedoucí z Č. lípy přes Zákupy do Mimoně. Tato místní železniční dráha byla UTD odkoupena a přistavěna na nynější UTD (v úseku Mimoň - Liberec).Protože však úsek ke starému nádraží vede kolem jižní části Mimoně na východní část města a dosti velkým klesáním, nebyl tento úsek již později používán a na výměně č. 1 na jihozápadní části dráhy odbočena na nový severní směr do Liberce. Stará trať se dosud používá pouze jako průmyslová kolej (později ještě odbočena a prodloužena až na letiště).

Další kulaté výročí oslaví - resp. oslavila 19. března - v letošním roce lékárna v Mimoni. Podívejme se, jak tomu před 170 lety bylo.
V minulém století byla v Mimoni jedna veřejná lékárna, která byla založena r. 1838 a nazývána U Salvatora neboli U Spasitele. Bývalo totiž zvykem dávat lékárnám název z oblasti náboženské nauky, přírodopisu apod. Např. v České Lípě měla jedna lékárna název po císaři Josefu II., druhá U jednorožce, v Žandově U Slunce, v Novém Boru U Zlatého lva.
Na mimoňsku bylo ještě dalších 5 soukromých lékáren, které vedli sami lékaři. Jednalo se o Kuřívody, Osečnou, Stráž p.R. (všude po jedné) a v Zákupech (zde byly dvě). Proto také v těchto místech nevznikaly žádné veřejné lékárny, protože nebyla záruka, že by se lékárník uživil.

Na letošní rok připadá kulaté výročí knihovny v Mimoni. Je tomu už 120 let, co byla knihovna založena. Podívejme se na její historii.
První knihovna, o které se v dějinách našeho města je možné se dočíst, je knihovna zámku, kterou sem nechal převést hrabě František de Paula z Hartigů v počtu ~ 17.000 svazků. Cena jednotlivých knih tehdy kolem roku 1800 byla odhadována na 200 - 500 kop rýnských. Tato knihovna však byla povětšinou obyvatelstvu nedostupná.
Z podnětu obyvatel, hlavně však z řad učitelstva, byla v M. r. 1888 zavedena obecní knihovna, která patří k nejstarším obecním knihovnám v širokém okolí. Rozvíjela se i přes omezené prostředky. Počátkem tohoto našeho 20. století pracovala od října do poloviny května každou neděli odpoledne. Měla tehdy 2.800 svazků a 800 brožovaných sešitů. Práci vedli učitelé, jako konečně po většinu trvání knihovny.

K nejstarším zaměstnáním obyvatel v Mimoni náleželo pivovarnické řemeslo (varné právo). Podle římských kurií však měli být všichni zde zaměstnaní vyobcováni z církve.
Král Václav I. získal v Římě nařízení. Podle Bully papeže Inocence IV., de dato Lugduni III. nonas Decembris bylo od opata Klementa z Břevnova u Prahy nařízeno právo vyobcování z církve opomenuto.
Před rokem 1600 stál na náměstí v Mimoni, v místě dnešního domu čp. 48/3 pivovar. Při požáru r. 1620 byl tento objekt jako pivovar zničen. Pro velkou nouzi obyvatel nebyl tento pivovar obnoven ani nově postaven. Prvním zaznamenaným sládkem je uváděn r. 1617 jistý Tomáš Kaspar.

Návštěva mimoňského kina Excelsior se doporučuje v brožuře o Mimoni z. r. 1925. Majitelem tohoto kina Excelsior byl H. Pietsch. V kině se promítalo každou neděli od 17, 19 a 21 hodin ve starém jednopatrovém domě v tzv. Dolním mlýně (dnes areál OPMP).
V noci z 25. na 26. ledna 1930 (ze soboty na neděli) však toto kino vyhořelo a protože jeho majitel neměl dostatek prostředků na jeho obnovu, zůstalo město bez tohoto kulturního vyžití. Protože město se již zvyklo na tento druh kultury, který nyní zde chyběl, rozhodlo městské zastupitelstvo o obnovení provozu kina a to tak, že postaví zcela nový objekt v moderní podobě. Jako stavební místo si vybralo pozemek a objekt bývalého pivovaru hraběte Hartiga, ve kterém se od r. 1911 již pivo nevařilo.

Ves Vranov leží 2 km severovýchodně od Mimoně v nadmořské výšce 311 m, chráněná od severních větrů mohutným vrchem Ralskem, na jehož upatí se rozprostírá. Rozloha katastru obce je 164 ha 45 a. Tři čtvrtiny z toho je orná půda, která je však písčitá a celé místo trpí nedostatkem vody. Na východní a severní hranici obce se zvedá hustě zalesněný čedičový vrch Ralsko, dosahující nadmořská výšky 694 m. Protože je vrchol 400 m nad okolní krajinou, nabízí turistům daleké rozhledy : na jih až na Prahu, na západ České středohoří, na východ Jičínsko, ale na severu uzavírá rozhled pásmo Lužických hor a Ještěd. Celý vrch je prohlášen přírodní reservací pro výskyt některých vzácných rostlin.

Sloup s Pannou Marií Vítěznou (Sant Maria de Victoria), neboli také tzv. Mariánský sloup, se váže velmi úzce k problematice morového nebezpečí, které pronásledovalo Evropu ve středověku. Tento sloup se však neoznačoval jako morový, nýbrž jako Mariánský. Morový sloup byl postaven v r. 1681 na Kostelním vrchu, kdežto tento Mariánský sloup na dnešním náměstí 1. Máje byl postaven již dříve a to r. 1677, kdy byl slavnostně 7. září vysvěcen. Kdo byl autorem tohoto díla nebylo dosud prokázáno. Zřizovatelem byl tehdejší zdejší úřadující hejtman a měšťan Matyáš Libstein. Podoba tohoto Mariánského sloupu byla praktický stejná s dnešní, pouze jeho podstavec doznal značných obměn.

Jeden z majitelů mimoňského panství v 18. století byl hrabě František de Paula z Hartigů, narozený 29.srpna 1758. Jeho první výchovu převzal abbé Robinet a později se vzdělával v Řezně u opata Arbuthnota. Tam byl jeho otec ve státních službách. Ve dvaceti letech bylo vzdělávání ukončeno a byl císařovnou Marií Terezií poslán na cesty, aby studoval politickou situaci a zprávy o tom neprodleně posílal do Vídně. V tomto poslání procestoval Německo, Francii, Anglii, Itálii a Švýcarsko. Zdržel se v Miláně a vzdělával se ve státním obchodě, ve Würzburgu v dějinách a státním právu.

Včera se sešli na valné hromadě členové občanského sdružení SHMRaO aby zhodnotili svoji činnnost za rok 2007 a projednali návrh akcí na letošní rok. Zhodnocení uplynulého období provedl pan Osvald Hons.
Následovaly zprávy o hospodaření, zpráva kontrolní komise a diskuze, ve které předseda obdobného sdružení ze sousedního Jablonného seznámil přítomné s jejich činností.
Dále byl předložen návrh činnosti na rok 2008 a byla provedena volba nového přestaveného.

Svoje dějiny mají i mosty, tato důležitá místa přechodů vodních toků, která v dobách válečných nabývají strategického významu. Mimoň má tři mosty.

V roce 1625 cestoval tehdejší majitel Mimoně svobodný pán Jan Putz z Adlersthurnu do Říma a odtud do Jeruzaléma, kde navštívil místa posvátná křesťanům. Pro vzpomínku na tuto cestu a k poučení věřících v Mimoni se rozhodl postavit doma přesnou kopii hrobu Kristova. Na místě si udělal plány, zapsal rozměry a vrátil se do Říma. Zde si plány kontroloval a zjistil, že nejsou úplné. Vrátil se proto zpět do Jeruzaléma, aby ještě jednou všechny podrobnosti zakreslil. Při návratu ale těžce onemocněl a musel se 6 měsíců léčit v Římě. Přes Vídeň se vrátil do Mimoně, ale tehdejší zmatky třicetileté války mu nedovolily začít se stavbou. Na smrtelné posteli v roce 1660 si vyžádal od svého syna Jana Edmunda slib, že postaví kapli Božího hrobu v Mimoni.

Téměř 300 let stál na katastru obce Ploužnice, v lesním porostu, asi 250 m vlevo od silnice z Ploužnice na Kuřívody a asi 500 m severně od samoty Skelná Huť kamenný, 96 cm vysoký pamětní kříž. Kříž měl místní název „Kanonýrský kříž“, dle tzv. „Kanonenwege“, tedy „Kanonýrské cesty“ u které stál. Událost, na základě které zde byl kříž osazen, popisoval špatně čitelný německý nápis na kříži: "21.února 1724 zde mistr Melchor Plaht díky nešťastné události žalostnou smrtí od stromu zahynul ve věku 46 let". Památka přežila odsun původních obyvatel i „hospodaření“ sovětských okupačních vojsk.

Na jednom německým webu jsem našel pár fotek z českolipska. Byly tam již známe obrázky Mimoně, Ralska, České Lípy atd.
Přesto jsem tam narazil na jednu fotku a s tou si nevím rady.
Proto bych se Vás rád pozeptal, kde to jenom může bejt ?
A díky za info.
Ano jsou to Stvolínky.