Stanice železniční dráhy tratě Lovosice - Liberec (dnes dle jízdního řádu již pouze Česká Lípa - Liberec) stojí na západní straně města v nadmořské výšce 305 m.
Až do roku 1910 se v Mimoni rozlišovaly dvě železniční stanice, nebo-li nádraží, a sice Nové nádraží ÚTD Teplice - Liberce (Ústecko teplická transversální dráha) a Staré nádraží.
Staré nádraží bylo konečnou stanicí místní dráhy vedoucí z Č. lípy přes Zákupy do Mimoně. Tato místní železniční dráha byla UTD odkoupena a přistavěna na nynější UTD (v úseku Mimoň - Liberec).Protože však úsek ke starému nádraží vede kolem jižní části Mimoně na východní část města a dosti velkým klesáním, nebyl tento úsek již později používán a na výměně č. 1 na jihozápadní části dráhy odbočena na nový severní směr do Liberce. Stará trať se dosud používá pouze jako průmyslová kolej (později ještě odbočena a prodloužena až na letiště).

Přišla mi majlem fotka. No comment. Poznáte to ?

Téma kamiony. mají toho na svědomí dost. Ale k majlu a fotkám, co mi přišly.
Ahoj Pepaku,
nevím jestli se to zdá jenom mně, ale z Mimoně se stává ráj pro kamiony. Parkují kde se dá. Zastavují kde se jim zachce. Proč to je? Pokud pojedu náklaďákem např. z Hradce Králové na hranice do Rumburka, jediné město v jehož centru mohu beztrestně zastavit je Bohužel to naše.
Chápu, že nejsou vyřešena vybavená odstavná parkoviště a dopravcům vznikají problémy. Musí dodržovat přestávky i povinnou dobu spánku. A tak se Mimoň stala oblíbeným azylem. Už u nás i nocují i tráví bezpečnostní přestávky. Stačí se podívat na parkoviště Plus, kde Bohužel chybí, asi úmyslně, přislušná značka.

Již více než půl roku se snaží členové sdružení Tour de Ralsko rozjet v Mimoni tenis. Hlavní představitel a tenista Jaroslav Frei má o získání antukových kurtů na Letné do pronájmu nebo vlastnictví sdružení velký zájem, avšak stále stojí něco v cestě. „Na podzim loňského roku za mnou přišla paní učitelka Wodvůdová a jménem žáků gymnázia byla hodně naštvaná, že studenti nemohou na kurtech hrát a mohou se na ně jen koukat. Tento stav rozzuřil i mě coby tenisového trenéra a sportovního manažera, a tak jsem se začal o ně zajímat i v souvislosti získání grantu ze strukturálních fondů EU na kompletní jejich modernizaci. To jsem ještě nevěděl, do jaké bitvy se tu pouštím. Především už samotné vyjasnění vlastnických vztahů stálo za to. Přesto mám pocit, že se mi podařilo hnout ledy.

Sobotní odpoledne jsme strávili procházkou. Jedna z nejoblíbenější je trasa álejí do Vranova. Bylo docela hezky a álej byla plná turistů jdoucích asi z Ralska.
Jak jsme tak šli, nebylo nemožné si nevšimnout toho, že ta álej je pro turisty a návštěvníky vlastně úplně studená a nevlídná.
Zkrátka a dobře, pan továrník Fischel, který dotoval vybudování této aleje, se určitě obrací v hrobě, protože o tu álej je pečováno hodně, ale hodně málo a ona by si tou určitě zasloužila.
Jak se praví v kronice :
Mezi Vranovem a Mimoni byla roku 1898 u příležitosti 50. výročí vlády rakouského mocnáře otevřena tzv. Jubilejní alej císaře Františka Josefa I.. Tato krásná alej, široká 6 m, lemovaná po obou stranách lipami, což obstaral mimoňský Okrašlovací a sázecí spolek, který mimoňský továrník Artur Fischel dotoval částkou 5000 K.

Na tuto otázku je naprosto jednoduchá odpověď.
Listoval jsem v loňském roce, jestli tu nebylo něco podobného a našel jsem článek na úplně stejné téma.
Nutno konstatovat, že vlastně se o to teplo zasluhují asi všichni obyvatelé, co jsou napojeni na dálkové topení. Resp. to pěkně cálují a zdá se, že jim je to fuk.

Máte chuť vyzkoušet si co ve Vás je a změřit síly s ostatními, či se jen tak projet na kole a obdivovat krásy Podralska? Pak se přihlaste do již čtvrtého ročníku cyklistického rekreačního závodu Tour de Ralsko.
Tour de Ralsko je pohodová akce pro milovníky cyklistiky. Závod je určen pro všechny věkové kategorie a účastní se spíše ti, co se rádi pokochají přírodou, poklábosí v pelotonu s přáteli. Jen vybrané úseky se závodí.

Došel mi zajímavej majl. Podívejte se sami.
Tak nám snad konečně začalo jaro a krom oku lahodícím květům na zahradě nám přineslo něco, co v Mimoni dlouhá léta nestálo za povšimnutí. Obtěžovatelů v Mimoni máme dost, jenže se k nim připojil obtěžovatel další a sice ze světa zvířat.
Nejsem určitě sám, kdo si toho jevu všiml, ale jen se trochu oteplilo, ocitlo se mi v v mém příbytku nemalé množství much tzv. stájovek. Tyto se vyskytují v místech, kde se chovají domácí zvířata, ať už ve velkém nebo v malém měřítku, tzn. třeba v okolí králíkárny. Soucítím také s lidmi, kteří sousedí ve městě s chovateli prasat a tudíž je plácačka jako výbava domácnosti nepostradatelná, stejně jako ta Edova ve Třech veteránech. Jak je ale možné, že se v tak velkém počtu a už v těchto dnech vyskytují mouchy tam, kde nic nenasvědčuje chovu těchto zvířat?

Přiznám se bez mučení, že jsem v životě na Řípu nebyl. Jelikož ale úvodní nadpis článku - mimochodem tohle heslo visí na turistické chatě nahoře na kopci - hovoří jasně, tak jsme se rozhodli, že tam vyrazíme.
Není to zase až tak daleko cca 50 km pohodlné a příjemné jízdy. Jeli jsme přes Dubou a Štětí a protože po cestě stál veslařský kanál Račice jukli jsme i tam, abychom si udělali představu o tom, kde se bude při plánované olympiádě veslovat. :))

Je tomu už víc jak čtvrt roku, kdy se jednomu z Mimoňáků podařil husarský kousek a tím se mu podařilo i mě znechutit psát o novinkách, akcích a upoutávkách na ně v Mimoni a okolí. Tím pádem se věnuji více oblíbené muzice a hlavně historii města, což jste asi určitě poznali.
Minulý týden jsem se šel projít a nedalo mi to, abych se nepozastavil nad některými skvosty, kolem kterých chodíme denně a pomalu už nám přijdou normálka.
Jak k tomu ale přijde náhodný turista, pokud k nám zavítá ? Pro něho to asi nebude normálka.
Moje trasa vedla od Božího hrobu k hřebčínu.
Pojďme se podívat, co mi padlo do oka.

Další kulaté výročí oslaví - resp. oslavila 19. března - v letošním roce lékárna v Mimoni. Podívejme se, jak tomu před 170 lety bylo.
V minulém století byla v Mimoni jedna veřejná lékárna, která byla založena r. 1838 a nazývána U Salvatora neboli U Spasitele. Bývalo totiž zvykem dávat lékárnám název z oblasti náboženské nauky, přírodopisu apod. Např. v České Lípě měla jedna lékárna název po císaři Josefu II., druhá U jednorožce, v Žandově U Slunce, v Novém Boru U Zlatého lva.
Na mimoňsku bylo ještě dalších 5 soukromých lékáren, které vedli sami lékaři. Jednalo se o Kuřívody, Osečnou, Stráž p.R. (všude po jedné) a v Zákupech (zde byly dvě). Proto také v těchto místech nevznikaly žádné veřejné lékárny, protože nebyla záruka, že by se lékárník uživil.

Na letošní rok připadá kulaté výročí knihovny v Mimoni. Je tomu už 120 let, co byla knihovna založena. Podívejme se na její historii.
První knihovna, o které se v dějinách našeho města je možné se dočíst, je knihovna zámku, kterou sem nechal převést hrabě František de Paula z Hartigů v počtu ~ 17.000 svazků. Cena jednotlivých knih tehdy kolem roku 1800 byla odhadována na 200 - 500 kop rýnských. Tato knihovna však byla povětšinou obyvatelstvu nedostupná.
Z podnětu obyvatel, hlavně však z řad učitelstva, byla v M. r. 1888 zavedena obecní knihovna, která patří k nejstarším obecním knihovnám v širokém okolí. Rozvíjela se i přes omezené prostředky. Počátkem tohoto našeho 20. století pracovala od října do poloviny května každou neděli odpoledne. Měla tehdy 2.800 svazků a 800 brožovaných sešitů. Práci vedli učitelé, jako konečně po většinu trvání knihovny.

Přiznám se, že jsem dlouho váhal, jestli mám zveřejnit to, co mi majlem převčírem došlo. Nakonec jsem se ale rozhodl, že to sem dám. Osobně se k tomu nehodlám vyjadřovat, protože do Besedy chodím pouze na Gambáč, do Dřevěnky na Prazdroj.
Ale k věci, resp. k majlu.
Ahoj Pepáku,
myslím si, že to je konkurencí. V Mimoni chybí. Přesvědčil jsem se o tom dvakrát za uplynulý týden.
Nejprve jsme s manželkou šli na večeři do Dřevěnky. Bylo těžké vybrat si z bohatého jídelního lístku. Ne všechna jídla byly k mání. Prý nemají kuchaře a ten kdo vaří, tak všechno neumí. Překvapila nás cena jídel. Pohybovala se v rozmezí 100 - 140 korun bez přílohy. Brambory jako příloha stály 30 korun.

K nejstarším zaměstnáním obyvatel v Mimoni náleželo pivovarnické řemeslo (varné právo). Podle římských kurií však měli být všichni zde zaměstnaní vyobcováni z církve.
Král Václav I. získal v Římě nařízení. Podle Bully papeže Inocence IV., de dato Lugduni III. nonas Decembris bylo od opata Klementa z Břevnova u Prahy nařízeno právo vyobcování z církve opomenuto.
Před rokem 1600 stál na náměstí v Mimoni, v místě dnešního domu čp. 48/3 pivovar. Při požáru r. 1620 byl tento objekt jako pivovar zničen. Pro velkou nouzi obyvatel nebyl tento pivovar obnoven ani nově postaven. Prvním zaznamenaným sládkem je uváděn r. 1617 jistý Tomáš Kaspar.

Na Bílou sobotu usořádalo Společenství historie Mimoně, Ralska a okolí tradiční vycházku po městě. Tentokrát byla zaměřena na to, co více méně přehlížíme. Na fasády domů, na domoví znamení.
Nu a jak je v Mimoni dobrým zvykem, vycházky se - i přes poměrně slušnou propagaci - zúčastnilo celých 27 osob, což jasně ukazuje zájem o historii města.

Návštěva mimoňského kina Excelsior se doporučuje v brožuře o Mimoni z. r. 1925. Majitelem tohoto kina Excelsior byl H. Pietsch. V kině se promítalo každou neděli od 17, 19 a 21 hodin ve starém jednopatrovém domě v tzv. Dolním mlýně (dnes areál OPMP).
V noci z 25. na 26. ledna 1930 (ze soboty na neděli) však toto kino vyhořelo a protože jeho majitel neměl dostatek prostředků na jeho obnovu, zůstalo město bez tohoto kulturního vyžití. Protože město se již zvyklo na tento druh kultury, který nyní zde chyběl, rozhodlo městské zastupitelstvo o obnovení provozu kina a to tak, že postaví zcela nový objekt v moderní podobě. Jako stavební místo si vybralo pozemek a objekt bývalého pivovaru hraběte Hartiga, ve kterém se od r. 1911 již pivo nevařilo.

Donedávna se tahle ambiciózní mladá kapela jmenovala Area 51. Dnes je to tedy Area - další domácí hudební uskupení. Párkrát jsem kluky viděl a musím je pochválit. Lepší se a myslím, že to bude dobrá kapela. Vřele doporučuju, až někde uvidíte že hrajou, podívejte se na ně. Nebudete litovat.
A jako správná kapela mají tedy i svůj web, který prošel mnoha změnami.
Podívejme se na něj.

Ves Vranov leží 2 km severovýchodně od Mimoně v nadmořské výšce 311 m, chráněná od severních větrů mohutným vrchem Ralskem, na jehož upatí se rozprostírá. Rozloha katastru obce je 164 ha 45 a. Tři čtvrtiny z toho je orná půda, která je však písčitá a celé místo trpí nedostatkem vody. Na východní a severní hranici obce se zvedá hustě zalesněný čedičový vrch Ralsko, dosahující nadmořská výšky 694 m. Protože je vrchol 400 m nad okolní krajinou, nabízí turistům daleké rozhledy : na jih až na Prahu, na západ České středohoří, na východ Jičínsko, ale na severu uzavírá rozhled pásmo Lužických hor a Ještěd. Celý vrch je prohlášen přírodní reservací pro výskyt některých vzácných rostlin.

V sobotu jsme vyrazili s velkým hladem po muzice do nedalekého Nymburka, kde se konal v zařízení jménem Dělnický dům již osmý ročník fesťáku s názvem Binič Fest.
Fesťák začínal v pět hodin odpoledne, na pořadu bylo celkem deset kapel, více méně regionálních a různých žánrů od crossoveru přes punk, death metal po rock.
Zkrátka a dobře moc pěkná akcička za příjemných 150 kaček.
Čepovalo se místní pivíčko z postřižinského pivovaru, nebylo špatný.

Sloup s Pannou Marií Vítěznou (Sant Maria de Victoria), neboli také tzv. Mariánský sloup, se váže velmi úzce k problematice morového nebezpečí, které pronásledovalo Evropu ve středověku. Tento sloup se však neoznačoval jako morový, nýbrž jako Mariánský. Morový sloup byl postaven v r. 1681 na Kostelním vrchu, kdežto tento Mariánský sloup na dnešním náměstí 1. Máje byl postaven již dříve a to r. 1677, kdy byl slavnostně 7. září vysvěcen. Kdo byl autorem tohoto díla nebylo dosud prokázáno. Zřizovatelem byl tehdejší zdejší úřadující hejtman a měšťan Matyáš Libstein. Podoba tohoto Mariánského sloupu byla praktický stejná s dnešní, pouze jeho podstavec doznal značných obměn.