Jednou z nejznámějších a taky nejprofláknutějších oblastí Českého Ráje jsou Prachovské skály. Dostal jsem se do nich po mnoha a mnoha dlouhých letech a jejich návštěva byla takříkajíc rozporuplná.
Dostaneme se do nich po necelých 55 km. Z ubytovacích možností jsme zvolili hotel Kožíšek - nyní Parkhotel Skalní město - a strávili tu příjemné tři dny. Samotný hotel je moc příjemný, ať již prostředím, tak obsluhou i výběrem jídla. Nedalo se mu nic vytknout. Balzámem na nervy bylo okolní neslýchané ticho.
Nedaleká vesnička Prachov nabízí mimo vstupu do skal i pár velmi "zajímavých" občerstvovacích možností a pár možností na suvenýry. Jinak nic. Vůně přepáleného omastku však spolehlivě zažene pryč.

Mám moc rád Český Ráj. Je tu hromada moc a moc krásnejch míst. Mezi ně zcela určitě patří tip na dnešní výlet. Je jím Riegrova stezka, její nejhezčí část ze Semil do Podspálova.
Výlet je dlouhý cca 8 km - ne moc obtížný - a teď na podzim je to nádhera.
Vybral jsem si parkování u hotelu Pod Spálovem. Neboli z Železného Brodu směrem na Bozkov. Je tu sice málo místa, ale vyšlo to. Odtud vede první část tzv. Kamenického stezka. Ta vede nejprve strmě nahoru nad Jizeru a odtud po vrstevnici až k Myší skále z níž je parádní výhled do kraje na Ještěd i na Suché skály s Ralskem na pozadí.

Pokud pojedete kolem Kolína, určitě se nezapomeňte stavit v nedalekých Sendražicích. Tady se místní nadšenci dali do rekonstrukce řepařské drážky. Ta svážela do bývalého kolínského cukrovaru řepu ze širokého okolí.
Je to moc prímová atrakce a nejen pro děti, ale i pro dospěláky.

Až se někdy budete toulat kolem Brna, nebo Náměště nad Oslavou, určitě si nenechte ujít tuhle lahůdku. Nejen pro pivaře.
Návštěva Dalešického pivovaru, ve kterém se před skoro 30-ti lety točily Menzelovy Postřižiny je naprosto bezchybná a je to zážitek.
Důkazem jsou desítky návštěvníků, které pivovar hostí.
A kdo chce, může přespat ve zdejším luxusním hotelu s výhledem na pivovarský dvůr.

Klášterské pivobraní se koná pravidelně koncem června. A je to hodně dobrá akcička. Taková komorní. Letos se mi po dlouhé době povedlo se na ni dostat a ještě jsem nemusel řídit, takže velmi dobré klášterské pivo - hlavně to kvastnicové - jsem si mohl v pohodě dopřát. Pivobraní je pořádáno na nádvoří pivovaru a letos se tam sešlo hezkejch pár stovek lidí.
Vstupné se neplatilo, ale o to vyšší byla cena čepovaného piva. Desítka začínala na 18 kačkách, pak dvanáctka na dvaceti a kvasnicové bylo za pětadvacet, ale nemělo chybu. Stánků bylo opravdu hodně a nikde se nečekalo.

Tuhle výtečnou akci spojenou s prohlídkou Kutné Hory lze jednoznačně doproučit. Je to nezapomenutelný zážitek.
Každoročně se v červnu koná tzv. Královské stříbření. Letos již poosmnácté. A žije jím celá Kutná Hora. Je to starobylé město, přestože na přijezdu míjíte dost nevkusné paneláky.
Ubytování vřele doporučuji v levném hotelu "U kata", který je nedaleko do středu města.
Samotná prohlídka Kutné Hory zabere hodně času, stále je na co koukat. Určitě nelze zapomenout na proslulou kostnici v Sedlci - cca 2 km od středu města.

Jetřichovice jsou jednou z perel Českého Švýcarska. Je tu opravdu nádherně a co je hlavní, není to moc daleko. Přesto jsme volili ubytování a vybrali si malý penzion jménem Dřevák a byli jsme moc mile překvapeni útulným prostředím a hlavně ochotou personálu penzionu. Díky moc.
Ve vsi je několik poenzionů a útulných hospůdek, o turisty je dobře postaráno. Upravené chaloupky a co je hlavní - nevídaný klid o víkednu, žádné sekačky a motorové pily.
Jetřichovice leží na kraji skal. Impozantní je pohled při západu slunce na vesničku v pozadí s Mariinou, Vilemíninou vyhlídkou. Systém značení turistických cest je výtečný a provede Vás v pohodě všemi atraktivními místy.

Tuhletu parádu můžeme najít v sousedním Sasku v malé vesničce Dorf Wehlen. Přístup tam je z Bad Schandau, kdy před mostem odbočíme doprava. Poté nás čeká cca 15 km a jsme tzv. uprostřed skal. Tady na zahradě rodiny pana Lorence je vybudován miniaturní park, který je Evropským unikátem. Krajina Českosaského Švýcarska - jsou tu i modely skal z Čech - je realisticky vymodelována z originálního labského pískovce. Na ploše 8000 m2 parku lze obdivovat nejznámější skalní útvary.

Tohle místo je moc pohodová záležitost, kterou vřele doporučuji. Zhruba po 70 km směrem do sousedního Saska na Drážďany se nachází barokní skvost. Ten představuje barokní zahrada ve vesničce Grosssedlitz. Příjezd je trochu komplikovaný, ale výsledek stojí opravdu za shlédnutí.
Zahrada byla založena v roce 1721, je ve výtečném stavu a momentálně jsou tu rozkvetlé stovky tulipánů.

Tenhle tip je na nedělní odpolední výlet jako dělanej. Autem to je cca 45 km přes Zákupy, Svor do Krásné Lípy a odtud asi 4 km. Po příjezdu do Kyjova se tu dá s obtížemi zaparkovat. Přestože na mapách je značeno parkoviště, ve skutečnosti označené není a tak se dá zaparkovat u "penzionu" Na fakultě. To je asi jediné občerstvovací místo, ale stojí opravdu zato. Sice se tu i vaří, ale nenašli jsme odvahu se postavit k okýnku.
Výlet jsme pojali jako krátký a proto jsme vybrali trasu po žluté turistické značce jejíž délka činí cca 2,5 km. Je ale hodně fyzicky náročná.

Pouhých 35 km od Mimoně začíná Český Ráj a to Příhrazskými skalami. Již jednou tu byla upoutávka na výlet do této oblasti. Tentokrát jsme vyrazili na tři dny, abychom prošli celou turisticky velmi zajímavou oblast. Ubytování lze zajistit v rekreačním středisku Příhrazy za velmi příjemnou cenu a odtud je ideální místo k výpadům do skal.
Leč co ta žirafa ?

Tenhle výlet jsem plánoval moc dlouho. Kolem těch hradů jezdím pěknou řádku let, leč nikdy jsem tam - kromě jednoho - nebyl. A tak jsme jednoho sobotního prosluněného dne vyrazili. Ujeli jsme celkem 70 km a navštívili 4 památky.
Tou první byla kaple sv. Prokopa na Klokočce. O tý jsme nevěděli vůbec, je uprostřed lesů, kde je nádherné ticho a stojí na silných vodních pramenech. Hned nedaleko stojí památník obětem válek, v současnosti se opravuje a k dokončení chybí už jen pamětní desky.

Pod tímto názvem se skrývá jedno malé muzeum v nedalekých Zákupech. Je to muzeum věnované výrobě masopustních masek a jeho zakladateli panu Eduardu Heldovi. Muzeum je na náměstí přímo v prvním patře dnešní výrobny masek.
Jeho otevírací doba je mi trochu nejasná, moc jsem se od slečny v pokladně nedozvěděl, leč pochopil jsem, že je otevřeno o víkendech a to v 11 hod. a ve 13 hod. Jinak snad i po domluvě.

Každý rok v únoru se jezdíme ohřát do termálů. Jelikož však letos v naší oblíbené Dunajské Strede opravují tzv. rotundu, což jest bazén s horkou vodou, padla volba po čtyřech letech na Velký Meděr. Stejně jako u Podhájské, kam jezdí davy lidí, jsem měl i tentokrát obavy z tlačenice, ale nakonec to dopadlo dobře.
Čtvrteční časné ráno přineslo sněžení, ale jelo se překvapivě velmi dobře, včetně dálnice a po 450 km a necelých šesti hodinách jsme dorazili do prosluněného Meděru. Ubytování tentokrát ne v hotelu Garni v termálech - objekt má rezervována jakási cestovka a možnost ubytovat se je pouze když něco zruší - ale ve velmi kvalitním penzionu Betty.

Dnešní tip na výlet je relaxační. Předvánoční ruch a shon je fakt nejlepší strávit na zámku.
Přes Mnichovo Hradiště a Turnov jsme tam za chvilku. Ano, je to Hrubá Skála a nabídka zněla "Adventní pobyt na zámku Hrubá Skála". Dvě osoby s plnou penzí (slavnostní večeří), dále pak zdobení obřího vánočního stromu, ukázky pečení cukroví, ukázky pletení vánočky, ukázky pletení adventních věnců, výroba tradičních českých slaměných ozdob, při tom všem během celého dne a večera výborný ovocný punč, svařené víno a vánoční cukroví, pečené selátko, od 18:00 živý adventní koncert v exteriéru zámku Hrubá Skála a při odjezdu malý vánoční dárek na rozloučenou - to vše za 2300 Kč - od pátku do neděle.
Takovou předvánoční pohodu jsem ještě nezažil.

Dnes se podíváme do nedalekého Harrachova. Jeho návštěva před začátkem lyžovací sezóny má několi velkých plusů.
Je tu málo lidí, ubytování včetně stravování je úžasně levné - např. za osobu a polopenzi v luxusním penzionu dáte pouze 350 Kč - no a když je sníh, tak je tu nádherně. Jediným mínusem je to, že vše ještě není otevřeno, připravuje se na zimní nápor.
Harrachov je cca 75 km od Mimoně. Z Jablonce to je až do Harrachova hodně pomalé, jede se pořád přes vesnice, leč pohodově.

V Bozkově je moc a moc hezky. Leží nedaleko od Semil cca 55 km od Mimoně. Je tu na co koukat a vřele doporučuji na výlet. Ať už na slavnou bozkovskou pouť, anebo jen tak se podívat na neméně slavné jeskyně a hlavně pak na super vyhlídku do kraje, která je k mání z věže místního kostela. Pro turisty je všude kolem spousta krásných výletů. A možnost levného a velmi pěkného ubytování tu také je - na místním hřišti.

Šest let jsme nebyli na monstrózní akci jménem Zahrada Čech v nedalekých Litoměřicích. Přiznám se bez mučení, že po nedávné návštěvě této akce zřejmě opět budeme dlouho absentovat.
Z původní "Zahrady" zbyl jen jeden či dva pavilony, kde se vystavuje sem tam nějaká zelenina a ovoce a kytka, aby se neřeklo.
Celý areál v době konání však funguje jako jedno obrovské tržiště.
Bez vietnamců, ti jsou venku před areálem.

Máme hrozně rádi Český Ráj a jelikož to není z Mimoně daleko, tak se tam rádi vracíme. Stranou velkého ruchu naprosto neopodstatněně zůstávají Besedické a hlavně pak Klokočské skály. Tam je opravdu nádherně.
Ubytování vřele doporučuji ve vesničce Koberovy nad Malou Skálou a to v pezionu Hamštejn, který je postaven ve výši cca 550 m.n.m. nad vesnicí a z jeho oken a letní terasy je překrásný výhled do kraje na Turnov, Bezděz, Ralsko a další kopce. Prostě paráda. Specialitou široko daleko vyhlášenou je nejen výhled, ale hlavně výtečná kuchyně s obrovskými porcemi, jak pro dřevorubce.
Umístění penzionu je takříkajíc strategické, protože v jeho dosahu je vše.

Dneska tu je spíš tip na pěknou dovolenou. Když jsem řekl, že jedu na dovolenou do Maďarska a na Balaton, tak skoro každej ohrnul nos a hned mi začal zasvěceně vysvětlovat, že to je špinavý, mělký zkrátka na houby a proč nejedu do Chorvatska k moři atd atd.
Inu každej má svůj názor a já se musím jen usmívat a myslet si svoje.
V Maďarsku jsme byli asi před sedmi lety, v Siofóku a proto jsme po pečlivé volbě vybrali u cestovky jménem Holiday-home hotel Yacht Club v Siofóku. Malej luxusní hotýlek, s klimatizací, krytým 25 m bazénem, vířivkama a co hlavní - se soukromou pláží na břehu Balatonu. Vstup na ní pomocí karty a světe div se - po schůdkách se huplo do teplé vody, kde jí bylo hnedle 2,5 m. Žádný po kolena. Zkrátka a dobře, super. A k tomu výtečné služby, všichni uctiví, usměvaví, prostě pohoda a hlavně - klídek, žádnej řev a křik. Ten se odehrává na hlavní městské pláži na kterou jsme po ránu vyhlíželi od snídaně a z balkonu pokoje.