V sobotu se konal v zámeckém parku zámku Sychrov tradiční klubový sraz amerických vozidel. Bylo hezké počasí a tak jsme se vyrazili podívat na ty "ameriky".
Celá akce probíhala v zámeckém parku, kam je na takovéto příležitosti jednotný vstup 20 kaček a za ty bylo moc a moc k vidění.
Kolem poledne se tam sjelo přes třicet nablýskaných auťáků. Pastva pro oči. A jestli jsem se dobře koukal, tak nejstarší tam byl sporťák z roku 1936.

Zhruba 40 km jízdy a jsme na místě u lyžařského areálu Javorník, kde se nachází mj. i cíl našeho výletu - Obří sud. Ten úplně první obří sud nestál v Lázních Libverda, ale právě zde, na kopci Javorník u Liberce, kam byl převezen z výstavy ve Vídni v roce 1898. Měl ale velkou smůlu, neboť v roce 1974 komplet vyhořel. Trvalo to 37 let, než se ho podařilo obnovit. Zároveň s ním byl vybudován i lyžařský areál.
S parkováním není žádný problém, parkoviště je velké a hnedle vedle je moc hezké občerstvení, pokladna a stanice lanovky, kterou se v pohodě dostaneme nahoru.
Lanovka jezdí každou půlhodinu.

Přiznám se bez mučení, že ze sloupského skalního města, které leží takřka "za bukem" jsem donedávna znal jenom hrad Sloup a lesní divadlo.
Pak jsem ale navštívil stránky této obce v souvislosti s hledáním programu divadla a zjistil jsem, že je tam řada dalších zajímavostí.
Upoutal mne zejména Sloupský vyhlídkový okruh.

Jestli máte rádi kvetoucí kamélie, tak pro Vás je určen tento krátký výlet k Saským sousedům. Cca 80 km od Mimoně na kraji Pirny se nachází vesnička Zuschendorf se zámkem, kde jsou umístěny bohaté sbírky kamélií, které vlastní drážďanská universita.
Do rozsáhlého parku se zámkem a velkými skleníky je vstup pro dospělého 4 € a je za to opravdu hodně k vidění.
V samotném zámku jsou v několika místnostech naaranžovány květy kamélií, kterých tu pěstují přes dvěstě druhů. Květy jsou fakt překrásné.

Letošní zima přímo vybízí k výpadům za památkami. Je docela pěkně, občas i sluníčko. Tentokrát navštívíme Kopicův statek.
Ten se nachází nedaleko vesničky Kacanovy necelé 4 km od Turnova. Celkem tedy ujedeme necelých 50 km a jsme na místě. Parkovat je asi nejlepší u místního hřbitůvku. Odtud to je ke statku po modré značce již jenom jeden kilometr.

Tentokrát je tip na výlet s příchutí Vánoc. Asi znáte jednu z největších Evropských pevností - proslulý Königstein nedaleko Bad Schandau směrem na Drážďany.
Každoročně se tu koná tzv. Weihnachtsmarkt v historickém pojetí. To spočívá v tom, že obsluihy ve stáncích jsou v dobových oblecích, k vidění je spousta vojáků v uniformách, různí umělci, divadelníci i muzikanti. Spolu s vánoční náladou to všechno vypadá moc a moc hezky.
Königstein - pro ty kdo neznají - je cca 70 km od Mimoně, kousek za Hřenskem. S parkováním u pevnosti není naprosto žádný problém.

Naprosto pohodový a nenáročný výlet na jednu z dominant východní části Lužických hor je výlet na Popovu skálu.
Z Mimoně to je směrem na Jablonné v Podj., dále do Rynoltic, zde odbočíme doleva Hrádek nad Nisou a ve vesničce Dolní Sedlo zaparkujeme. Míst na parkování je tu několik. Ujedeme celkem 25 km po dnes už zbrusunovém asfaltovém povrchu do Jablonného.
Ze vsi vede zelená turistická značka po celkem slušné lesní cestě až do výšky 520 m n.m., kde je rozcestník v sedle pod Popovou skálou.

Necelých 70 km od Mimoně, nedaleko lázní Bad Schandau leží vesnička Lichtenhain. Je z ní překrásný výhled na skály Saského Švýcarska.
Každoročně první víkend v září se tu koná moc prima akce - květinový festival.
Letos k němu bylo navíc moc prima počasí.
Samotný festival je velmi pěkně organizován - konečně byl to už 39. ročník.
Do vesnice je zakázán vjezd, parkoviště jsou na kraji obce za mírný poplatek 1 €.
Vstup je potom na osobu 2 €.

Pouhých 80 km nás dělí od třetího nejkrásnějšího výhledu na světě - což svého času prohlásil ( bez těch km ) - světoznámý přírodovědec a geograf německého původu Alexandr von Humboldt.
Na místě jest nutno konstatovat, že měl pravdu.
Na vrchol je možné se vyšplhat z několika směrů, my jsme volili asi ten nejvyužívanější - z parkoviště těsně pod obcí Bílka.
Odtud vede značená cesta po červené až nahoru.

Tip na výlet k našim sousedům. Kurort Oybin je z Mimoně cca 22 km z nichž polovinu je nutno přetrpět na rozbombardovaném povrchu na Jablonné. Za ním je pak situace mnohem lepší. V Lückendorfu si zkrátíme cestu, za restauračkou Alte Schmiede to vezmem doleva nahoru a pak přes kopec k Oybinu. Parkovat doporučuji bezplatně na sjezdu do městečka vlevo u sportovní haly. Procházka okolo Oybina je celodenní, místy jsou dost náročná stoupání, ale výhledy do kraje jsou perfektní. Doporučuji s sebou občerstvení, první možnost je až po cca 10 km na vrcholu Töpferu v boudě.

Kdeže ty loňské sněhy jsou, když se jezdilo do Východního Německa na nákupy. Jedním z nákupních cílů bylo i městečko Löbau, vzdálené necelých 40 km.
Je to už víc jak dvacet let, co jsme se tam "konečně" zase podívali. A je se na co dívat.
Městečko, které má cca 16,3 tis. obyvatel na nás dnes zapůsobilo takovým ospalým dojmem. Je krásně upravené, náměstí i pěší zóna jsou parádní, máme co závidět :) Prohlídka nezabere moc času, ale my se těšili asi na největší atrakci a tou je rozhledna krále Friedricha Augusta.

Kolem hory Klíč u Svoru jezdíme již pěknou řádku let a vždy, když jedeme okolo, tak si říkáme : tam jednou musíme vyšplhat.
Konečně se zadařilo. A musím přiznat, že to je moc hezký výlet a přestože se šplhá až do výše 759 metrů, není to zase tak náročné a výhled do kraje je překrásný.
Ze Svoru - je to cca 22 km zadem přes Brniště, neboť cesta na Jablonné je děsivá - se vydáme po červené značce.

Jarní počasí láká k výletům do okolí a tak jsme neodolali a zvolili kombinovaný výlet do přírody a tzv. poznávací, nazvaný "Na Dutý kámen a za Kocourem" celkem za cca 80 km.
O existenci Dutého kamene vím strašně dlouho. Nikdy jsem se však nedostal k tomu, zastavit na kraji Cvikova a po cca 1 km procházky dorazit k tomuto krásnému skalnímu útvaru.
Zaparkovat lze na kraji Cvikova vlevo - směrem od Jablonného. Pak je nutné se vrátit zpět podle silnice cca 600 m k nejbližšímu lesíku a po červené značce vystoupat pár metrů do kopce na skalní hřbet. Po dalších cca 500 m jsme na místě. Nejprve u tzv. Karolínině odpočinku s kamennou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny. Hnedle vedle je pak varhanovitý kamenný suk ze šestibokých sloupečků.

Mráz již ustupuje a tak je nejvyšší čas, budete-li mít alespoň půlden volna na výlet, vyjet se podívat na unikátní výtvory zimní přírody do parku České Švýcarsko. Samozřejmě v klidu a teple domova si můžete na netu po zadání např. hesla Brtnické vodopády prohlédnout hezké snímky, ale to není ono. Je nejvyšší čas. Dokud neroztají, já jsem se tam dostal až nyní, ale stojí to za to. Rozsáhlé a různé skalní pískovcové převisy a stěny, pukliny a jeskyně, jsou zde v hojném počtu a ledopády a shluky rampouchů za působení mrazu a vody vytváří fantastické výtvory.

Pocestujete-li autem na Litoměřicko a budete mít hodinku času, nenechte si ujít prohlídku zajímavého přírodního unikátu. Lidově se mu říká „bochánky“ a uvidíte záhy, proč. Určitě stojí zato se na toto zajímavé místo podívat, ani nemusíte být nějak zvláště turisticky vybaveni a určitě to není vůbec namáhavé. Osobně jsem ani o tomto místě nevěděl a poprvé jsem zde byl před 3 lety. V obci Kravaře zabočíme na konci náměstí vpravo směr obec Konojedy, je to asi 3 km. A kdybyste se sem jeli podívat až pojedete po hlavní silnici č. 15 od Úštěku, zabočte v obci Lukov v dolíku vlevo a přes Dubičnou do Konojed dojedete z druhé strany.

Dne 26. ledna si připomeneme smutné výročí leteckého neštěstí poblíže obce Srbská Kamenice ( u České Kamenice na Děčínsku ), kdy došlo v roce 1972 k pádu letadla Douglas DC-9-32 Jugoslávské letecké společnosti JAT. Letadlo letělo na pravidelné lince Stockholm – Kodaň – Záhřeb – Bělehrad. Tehdy se z 23 cestujících a 5 členů posádky zachránila jen letuška Vesna Vulovičová, a to volným pádem v troskách zadní části letadla z výšky 10.160 m. Byl to velký zázrak, Vesna se uzdravila a mnozí si jistě vzpomínáte na tuto událost, popřípadě i na její návštěvy v Československu, popřípadě v Česku.

Budete-li mít autem cestu někam na Litoměřicko, navštivte hezkou zánovní rozhledničku, která si přímo říká o návštěvu. Je volně přístupná celoročně od prosince 2008. Je vidět vlevo od silnice č. 15 přibližně mezi železničním přejezdem za Liběšicemi a odbočkou na Horní Řepčice. Ční na vršku Hořidla ( 371 m ), poněkud však mimo nejvyšší zalesněnou kótu, na odlesněném travnatém úbočí kopce. Nebude to stát moc času ani námahy, rozhled však stojí zato. Před Horními Řepčicemi odbočíme vlevo jako k nádraží a k obci Chotiněves to je asi 1,5 km. Zde odstavíme u silničky na kraji obce auto, je tam odstavná plocha a hezký opravený kostelík.

Za romantikou pískovcových skal nemusíme jezdit nikam daleko. Za poznání stojí i nenáročný výšlap, který zvládnout i menší děti. Hradčany nejsou daleko, doporučuji buď výlet na kole (kolo zajistíme někde v Hradčanech, nejlépe u občerstvení U Billa), nebo autem, které odstavíme přímo v Hradčanech na parkovišti před místním turistickým informačním střediskem. Našlápneme na zelenou turistickou značku směr Hradčanské stěny (částečně značeno i místním okruhem též zeleně). Po cca 600 m odbočíme vlevo do svahu na masív Havraní skály, kde je překrásný výhled z Hradčanské vyhlídky ( 331 m ).

Zajímavé turistické místo Bílé kameny u Jitravy bylo již popsáno v tipu na výlet zde. Pro milovníky historie a prohlídek starých hradních zřícenin bych doporučoval navštívit poměrně málo známou zříceninku hradu ROIMUND ( někdy znanou též Rajmund či Rojmund ), přičemž výšlap na ní lze pohodlně spojit právě s návštěvou Bílých kamenů. Nejlepší je samozřejmě motovýlet, lze uskutečnit i samostatně při jízdě autem po silnici I/13 od Rynoltic směrem na Liberec. Doporučuji však pohodlnou či sportovní obuv a přiměřené oblečení a dobré počasí.

Na tenhle výlet nám stačí jedno odpoledne a cca 65 km. Je na něm hodně k vidění a je naprosto nenáročný a stojí nás jenom benzin. Vstupné se nikde nevybírá.
Z Mimoně na první turistickou atrakci, kterou jsou Sloní kameny u Jitravy to je cca 18 km. Parkovat se dá u křižovatky u Jitravy, hned naproti benzínce. Sice se najdou i tací, jimž je zatěžko ujít necelé dva kilometry a tak se svezou po rozbité a rozbahněné polní cestě o pár stovek metrů dál, ale to nedoporučuji.
Vlastní kameny jsou z dálky podobné hřbetům slonů a od toho je jejich název. Ze silnice jsou trochu vidět, ale i zde se vyskytuje nešvar 80 % turistických zajímavostí, kterým je to, že se nechá všechno zarůst a nic moc není vidět.