Krajské dožínkové slavnosti se letos konají již po čtrnácté. Dostihové závodiště v
Mimoni se v sobotu 3. září stane jejich hostitelem a nabídne nejenom koňské dostihy, ale i pestrý program. Návštěvníci se mohou těšit na tradiční dožínkový průvod, výstavu hospodářských zvířat či zemědělských strojů, taneční i hudební vystoupení nebo tržnici.
V rámci dožínek budou slavnostně předána také ocenění Výrobek Libereckého kraje roku 2016.
Pořadateli akce jsou Liberecký kraj, město Mimoň, provozovatel dostihového závodiště Maestoso Luna, Regionální Agrární Rada Libereckého kraje a Okresní agrární komora Liberec a Jablonec nad Nisou.
Hlavní program vypukne na závodišti s úderem 9. hodiny, kdy se otevře tradiční tržnice a začne první z plánovaných dostihů.

Schody na Mírovku dostaly nový povrch. Je ze zámkové dlažby, teď se to trošku klouže po písku, ale jinak je cesta nahoru už v pohodě.
Školáci i ostatní chodci tak nemusí koukat na to, kam šlapou.

Posledních pár dni se zdá, že v Ploučnici je hodně špatná voda.
Všiml jsem si toho na soutoku s Panenským potokem.
Ten je docela v pohodě, ale Ploučka je kalná, zbrarvená do zelena a ještě po ní plave hodně pěny.
A to u zdravé řeky nebývá.
Nevíte někdo, kde je chyba ?
Odboru životního prostředí, které chrání kdejaké křoví, to je úplně šumák ????

Odbor výstavby, dopravy, zemědělství a ŽP MěÚ Mimoň, pod záštitou starosty města, vyhlsil IX. ročník soutěže – Rozkvetlá okna a balkony 2016 - a měly tam bejt taky nádraží a ulice.
Nádraží s umělejma kytkama by vyhrálo na 1000 % - ze soutěže vyjímám.
Takže vyhrají určitě parádně rozkvetlé květináče po pravé straně Mírové ulice.
Ty nalevo nemají šanci :)

A máme tu poslední díl našeho seriálu o mimoňských hospodách. Celý seriál vytvořil můj kamarád Osvald Hons, kterému za vše moc a moc děkuju.
Podívejme se na poslední várku občerstvoven.

Hostinec v Lorinserově tělocvičně - (Sokolská ul. 170/III)
Hostinec byl otevřen současně s otevřením vlastní tělocvičny v r. 1904, kdy zároveň město, jako vlastník celého areálu, pronajalo hostinec časově omezeně tělovýchovné jednotě. Za 1. světové války zde byl umístěn vojenský záložní lazaret, po 2. svět. válce sloužil svému poslání, avšak na počátku roku 1947 při plese ČSNS podlehl požáru a nikdy, přes snahu obyvatel, nebyl objekt obnoven.

Celá jeho rodina zemřela v koncentračním táboře, on holokaust jako malý chlapec přežil. Jen náhodou se pak dozvěděl, že dům prarodičů po nacistech zabavili také komunisté. Chtěl ho zpět, krajský i Nejvyšší soud mu však vytkly, že se přihlásil pozdě. Až Ústavní soud ve čtvrtek rozhodl, že má muž na jedinou památku po zavražděných příbuzných právo.

A máme tu ne poslední část našeho seriálu - špatně jsem to spočítal takže tato je předposlední :) - o mimoňských hospůdkách. Díky kamarádu Osvaldu Honsovi se můžeme podívat na další várku osvěžoven.

U orla - (Tyršovo náměstí, 159/I - původní čp. 61)
Všechny čp. takto nízká mají svůj stavební původ před rokem 1770. Objekt byl celý dřevěný a odstraněn byl přibližně na rozhraní čtyřicátých a padesátých let 20. století. Byť jeho adresa byla na Tyršově náměstí, jeho vchod vedle pumpy byl situován od jihu z dnešní Pražské ulice. Prvním zaznamenaným majitelem byl do roku 1788 Franz Kirschner, 1795 Walentin Schicketanz, který se uvádí ještě i r.1820, 1833 se uvádí Josef Hubert ale roku 1878 je uváděn pekař a také hostinský Josef Schiller, který v tomto objektu vedl pekařskou i hostinskou živnost. Jeho syn po jeho smrti převzal živnost r. 1910, z neznámých důvodů však uzavírá provoz hostince. Rod Schillerů pocházel z osady Plesy u Svojkova. Roku 1935, tehdy již jen jako pekařství, se prodává jistému Bendelovi, který však provoz hostince neobnovil. Jak a kdy získal pojmenování U orla nebylo dohledáno, obrazová dokumentace však dokazuje, že hostinec na rozhraní 19. a 20. století nesl tento název.

Šel jsem kolem Zámeckého rybníka.
Krásná práce...
No comment...

Pomalounku polehounku se vytváří jáma na mamuty uprostřed křižovatky Mírová s Nádražní.
Je to krásná práce, tak pozor na ni. Je hlubší a hlubší.
Stejně jako na kostkách v Lužické ulici - tam je taky kránej hupanec - ten ale na fotce nevynikne, jen když do něj vlítnete.

A máme tu předposlední část seriálu o mimoňských osvěžovnách, který sestavil kamarád Osvald Hons. Pojďme se tedy podívat na další objekty.

U zeleného stromu - (Husova ul. 115/I., původní čp. 76)
Původní objekt byl dřevěný a nebyl, stejně jako všechny ostatní dřevěné stavby, při městském požáru jako levobřežní část města ohněm dotčen. Objekt s původním čp. 76 svědčí o jeho stáří, které může zasahovat až do 17. století. Jako první zaznamenatelný majitel se uvádí až r. 1770 sedlář Anton Weiß, 1771 se uvádí učitel Ignaz Riedel, poté Franz Wanke (1788). Důležitým mezníkem byl rok 1808, kdy se uvádí hostinský Josef Kutzer, který pravděpodobně byl i zřizovatelem tohoto hostince.

V časovém úseku mezi 11. červencem a 4. srpnem někdo poškodil izolaci horkovodního potrubí v Pražské ulici v Mimoni. Policistům to oznámil zaměstnanec firmy, která nadzemní horkovod spravuje. Horkovod prohlížejí pravidelně jednou měsíčně, naposledy proběhla jejich kontrola 11. července. Tehdy bylo vše v pořádku.

Konečně přišla řada na opravu schodů nahoru na Mírovku.
Schody to potřebovaly - ta spodní polovina - jako sůl.
Teď na ně došlo a opravují se.

A máme tu srpen a tak se spolu s M.H. podíváme na to, co se tu dělo před deseti lety. A bylo toho tentokrát docela dost.

1. V úterý večer došlo k požáru domku na křižovatce Pertoltické s Lužickou. Domek se podařilo zachránit.
Příčinou požáru bylo nedbalostní jednání majitele, kterému do rozlité slivovice upadl nedopalek cigarety.
Fidel Castro rezignoval na funkci presidenta. Prázdniny se přehouply do své druhé půlky. Odpoledne je zataženo, teplota 26°C. K večeru pršelo.

A máme tu další - osmý díl seriálu o Mimoňských občerstvovnách, který Vám přináším díky kamarádu Osvaldu Honsovi.
Podívejme se tedy na další osvěžovny, které již ve městě nenajdete. Dnes to bude např. i populární Liďák.

Máme rádi skály. Ty u nás máme skoro všechny prolezlé a tak volba padla na sousední Saské Švýcarsko.
Vyrazili jsme na týden, ubytování zajistilili v malebném mlýně cca 4 km od lázní Bad Schandau a užívali si výletů po okolí. V ceně ubytování jsme měli polopenzi a co bylo hlavní - tzv. Wochenkarte v ceně € 17, která nám umožňovala zdarma využívat jak tramvaj, tak i autobusy a vlaky a přívozy přes Labe v regionu Bad Schandau. Moc a moc pomohla a hlavně ušetřila.

A je tu další už sedmé pokračování o mimoňských hospůdkách, zpracované kamarádem Osvaldem Honsem.
Tentokrát začneme Corsem.

Corso - (Mírová ul. 69/III (původní čp. 269)
Hostinec v domě čp. 69/III byl otevřen nájemníkem Franzem Plachtou z čp. 71/IV. Později byl opět uzavřen, ovšem 1.III.1908 opět v novém prostředí otevřen jako kavárna a od května téhož roku byl pojmenován Café Placht. Majitelé tohoto objektu se uvádějí již od r. 1751, kdy zde vlastníkem domu byl kovář Ignáz Wollmann a jako kováři v jedné linii se uvádějí potomci stejného jména až do r. 1856. Jako další majitel se uvádí r. 1862 také Wollmann Edward, který však měl být pekařem (+1906). Roku 1906 uváděný Karl Wollmann byl rolníkem, který se však roku 1908 odstěhoval do Kuřívod, když tento dům prodal hostinskému Gustavu Beckertovi z čp. 52/III a po něm převzal živnost i s domem jeho syn Emil Beckert roku 1930, kdy současně tento hostinec a kavárna byly přejmenovány na Corso.

Je to sic cca 40 km, ale po celodenní turistice je příjemné si odpočinout. Kokořín je hodně známý a tak jsme se tam pro jistotu vypravili na víkend.
Ubytování není problém - my jsme zvolili penzion Malba a opravdu jsme neprohloupili. Útulné a čisté pokoje a hlavně klid. Nedaleký hotel Kokořín - luxusní to ubytování - jsem odmítl, cena je na tenhle kout dost vysoká.
Vyrazili jsme hezky v pátek odpoledne a za hodinku jsme byli na místě.

V našem dalším díle seriálu, který vychází z publikace jejímž autorem je kamarád Osvald Hons, se tentokrát podíváme před rok 1870, kdy byla v Mímoni zřízena řada hostinců.

Hotel Leder - (Mírová ul. 126/III, původní čp. 152, - obrázek viz str. XI).
První zaznamenaný majitel je r. 1788 Josef Schneider. Významnou změnu objekt doznal r. 1840 přestavbou obchodníkem Karlem Schwabem, který provedl na objektu první velkou přestavbu nebo spíše znovupostavení spáleniště po celoměstském požáru Mimoně. Josef Leder, dříve nájemník v čp. 29/IV, koupil tento dům v r. 1890 a provedl v něm několik stavebních úprav a přístaveb a téhož roku zde otevřel hotel. Jeho syn Rudolf Leder r. 1912 převzal hotel a v roce 1939 prodal všechna svá vlastnická práva rolnické okresní záložně. Tímto aktem prakticky zanikl i hotel Leder. Poslední léta před zánikem vedli tento hotel nájemníci.

Kamarád má psa. Německého ovčáka - teda ovčačku. Pes je v kotci a když přijde na zahradu, tak ji pouští aby se proběhla.
Taková normální věc. Bydlím nedaleko, vůbec neslyším, že by blafala.
Zahrada je velká, plná zeleniny a ovoce. A tady je asi jádro pudla.
To, co jsem cca před 10 dny u něho uviděl, mne dostalo do kolen.

A je tu červenec a s ním další díl našeho seriálu o tom, co se stalo v Mimoni před 10 lety. Samozřejmě děkuji M. H. za jeho příspěvek.
Podívejme se, jak to bylo v červenci 2006.

1. Republiku opět zasáhly povodně. Ráno je 15°C.

2. Dnes se ochladilo, je 8°C. V platnost vstoupil bodový systém novely silničního zákona. Přestupky řidičů se budou trestat přísněji.

3. Foukal hodně silnej vítr a popadalo hodně stromů v zámeckém parku, na sokolce. Jednalo se o staré stromy, které namísto
aby se pokácely a vysadili nové, tak stojí dál. Ti kdo o tom rozhodují by se měli konečně vzpamatovat, ale k tomu asi nedojde.
Jinde v Česku jsou záplavy, tady v Mimoni je skoro tropické počasí. Dnes prolétne kolem Země nebezpečný asteroid ve vzdálenosti 432 308 kilometrů.