Poslední část kroniky STS už toho mnoho nenabízí, neboť je zde dost textů od návštěvníků, ať už psané anglicky, tak rusky.
Kronikáři už to moc nešlo.
Tak se podívejte, jak se s tím popral.

A je tu pokračování kroniky STS, z některých stránek zmizely fotografie - asi se někomu moc hodily (nebo nehodily?), několik stránek je čistých, tudíž stránek je méně, než avizovaných 160.
Vzhledem k době se zde objevuje také pár ruských textů.
Podívejte se tedy na druhou část, možná najdete někoho známého...

Mezi již neexistujícími podniky v Mimoni má své přední místo i Strojní a traktorová stanice Mimoň. Ta vznikla na základě zářijového rozhodnutí UV KSČ. V březnu 1949 převzal stát od hospodářského družstva mimo jiné i jeho strojní vybavení a tím se položil základ pro vznik strojní a traktorové stanice v Mimoni. Už v dubnu 1949 se tato nově vzniklá strojní a traktorová stanice podílela na rozorávání mezí při vzniku JZD v sousedních Bohaticích.
A protože se mi dostala do rukou kronika tohoto podniku, ve kterém jsem také cca rok a půl pracoval při zajišťování oprav taktorů ŠT 180, tak jsem trochu poupravil fotky - některé nejsou moc kvalitní - a můžete se tedy podívat, jak šel čas v bývalé STS.
Celkem je to cca 160 stran, budou na pokračování...

Po únoru 1948 se začal naplňovat jeden z programů, který měl skončit se soukromými zemědělci. Začínají se organizovat státní statky z velkých hospodářství a počíná se kolektivizace vesnice přesto, že ministr zemědělství Ďuriš prohlásil v Bohaticích při předávání dekretu o vlastnictví půdy drobným rolníkům, že kolchozy nebudou a kdo s takovou myšlenkou přišel, toho ať vyženou ze vsi bičem. Měl pravdu. Kolchozy nebyly, ale JZD ano. Družstevnictví si ve vyšším typu vyžadovalo i soustředění živočišné výroby. Vzniklý nedostatek masa, který se stále více prohluboval si vyžádal řešení. Až do 31.5.1953 byly veškeré potraviny a zvláště maso a masné výrobky na potravinové lístky.

Osvětlení ulic v Mimoni bylo zavedeno poměrně pozdě, teprve v druhé polovině 19. století. Byly to petrolejové lampy a rozsvěcovaly se jen za bezměsíčních večerů počínaje měsícem září a dubnem konče. Lampy se rozsvěcovaly po setmění a náplň petroleje vydržela do deseti, zřídka do jedenácti hodin. Záznam z roku 1870 uvádí že výdaje na osvětlení ulic obnášely 200 zlatých ročně. Město se však rozšiřovalo, bylo třeba zřídit další lampy a tak v roce 1897 stouply náklady již na 950 zlatých. V roce 1890 začíná město projektovat připojení Mimoně na elektrickou síť, aby bylo možno osvětlovat nejen ulice, ale i domácnosti a modernizovat v podnicích výrobu pomocí elektrických motorů.