Letos uplynulo již 30 let, co proběhla úprava řeky Ploučnice v Mimoni. Podívejme se, co se o tom tenkrát psalo.
Již ze samotného názvu akce vyplývá, že se jedná o významnou vodohospodářskou investici, jejímž základním účelem je ochrana města Mimoně před povodněmi z řeky Ploučnice. Bylo i pamatováno na geologickou důležitost této oblasti (uranový prumysl). Z toho důvodu byly respektovány závěry a doporučení dílčího státního úkolu "Výzkum vlivů hydrochemického a hornického dobývání uranových surovin v oblasti Hamru n.J. na podzemní a povrchové vody". Kromě zvětšení profilu koryta Ploučnice oproti stávajícímu, a tedy i možného většího průtokového množství vody se zejména jedná o zamezení usazování kalů a sedimentů. Na základě těchto poznatků bude nové koryto bez jezových a přirozených zdrží a jeho konstrukce umožňuje průběžné čistění, zejména v městské zástavbě.

26. června 1866 dopoledne se strhla v Kuřívodech jedna z prvních větších bitev v prusko-rakouské válce. Při tomto střetnutí na sebe narazilo pět praporů, pět
eskadron a dvě děla předvoje od Mimoně postupující Labské armády Prusů, které velel generál
Herwarth z Bittenfgeldu (předvoji velel generál Schoeller) proti dvěma rotám 38. pěšího pluku Haugwitze
a půl eskadry Mikuláškových husarů (předvoj Leiningenovy brigády od 1. Armádního sboru pod velením hraběte Clam-Gallasem), který po velmi tuhém odporu musel dobývané město opustit.

Tentokrát nebudeme přímo putovat krajinou, ale můžeme si v teple domova v předvánoční době připomenout i trochu historie, týkající se naší železniční tratě – severočeské transverzálky, která Mimoní prochází směrem od České Lípy na Liberec. Podíváme se ale na poněkud smutnou historii a vrátíme se na Štědrý den r. 1945. Využijeme přitom železniční literatury a starých časopisů Železničáře.
Tato železniční trať, zejména v úseku od Liberce do Křižan, je velmi krásná, romantická, noří se do ještědských lesů a pětkrát se ztratí a zase vynoří z tunelů, klene se několikrát nad hlubokým údolím kamennými viadukty. Krátce po válce, na Štědrý den roku 1945, se mezi stanicemi Křižany a Rynoltice, událo železniční neštěstí.

Rád bych touto cestou upozornil na internetové stránky, které se věnují zaniklým obcích bývalého výcvikového prostoru Ralsko.
Stránky vycházejí z diplomové práce Josefa Kykala ml. a jsou doopravdy moc zajímavé.

Hradčany leží mezi Doksy a Mimoní v centru bývalého vojenského újezdu. První zmínka o vsi Kummer ( v překladu „hoře“ ) je v pozemkové knize panství Doksy z roku 1711, ale její původ sahá do dob mnohem starších. Z osady u kupecké stezky z Hradiště ( Mnichovo Hradišgtě ) do Lipé ( Česká Lípa ) vznikla zemědělská ves s asi dvaceti hospodařícími statky. Na počátku 18. století vznikla na řece Ploučnici pila a pílilo se tu dřevěné uhlí. Průmyslový rozvoj vyvrcholil postavením vysoké pece na tavení železa. Železná ruda se těžila v lesích mezi Borným a Bukovou, což potvrzují některé místní názvy ( Havířský vrch ) či přímo zbytky po těžbě. Ruda obsahovala asi 40 % železa a týdně se ho vytavilo až 130 centů. Ke zpracování odlitků byl na Ploučnici postaven železný hamr. Vytěžením ložiska počátkem 19. století vysoká pec zanikla, stejně jako barvírna kartounů a bělidlo na řece. V roce 1870 byla v Mimoni založena Fischelova továrna na nábytek, do které velká část obyvatelstva docházela pracovat. V této době byl v Kummru vrchnostenský statek, ovčárna a myslivna. Ves neměla nikdy kostel,
jen malou kapličku.

Hradčany jako část obce Ralsko leží 4 km od města Mimoň na silnici do města Doksy. Má velmi bohatou a zvláštní minulost, jako jedno z nejkrásnějších letovisek na severu Čech. Vesnice byla na vrcholu svého bytí ve 30. letech minulého století. Čítala 97 domů s 383 obyvateli. Byla elektrifikovaná, měla telefonní spojení, školu s dvěmi třídami postavenou v roce 1883. Měla vlastní obecní úřad. 47 domů bylo zařízeno na pobyt a příjem hostů. Většinu těchto hostů tvořili bohatí pražští židé, kteří tuto vesničku měli jako trvalé odpočinkové, sportovní a rekreační zázemí. Samotní obyvatelé vesnice se většinou zabývali péčí o hosty, ti méně movití pak pracovali jako lesní dělníci, drobní řemeslníci.

Ves Vranov leží 2 km severovýchodně od Mimoně v nadmořské výšce 311 m, chráněná od severních větrů mohutným vrchem Ralskem, na jehož upatí se rozprostírá. Rozloha katastru obce je 164 ha 45 a. Tři čtvrtiny z toho je orná půda, která je však písčitá a celé místo trpí nedostatkem vody. Na východní a severní hranici obce se zvedá hustě zalesněný čedičový vrch Ralsko, dosahující nadmořská výšky 694 m. Protože je vrchol 400 m nad okolní krajinou, nabízí turistům daleké rozhledy : na jih až na Prahu, na západ České středohoří, na východ Jičínsko, ale na severu uzavírá rozhled pásmo Lužických hor a Ještěd. Celý vrch je prohlášen přírodní reservací pro výskyt některých vzácných rostlin.