Každé město má svá náměstí, ulice a uličky. Pojďme se na ně podívat očima kroniky města, sepsané kamarádem Osvaldem Honsem.

Náměstí a ulice (a také uličky)

Náměstí 1. Máje - původně Ringplatz
Každá obec měla od nepaměti jisté shromaždiště, které se nacházelo přibližně uprostřed osídlení. Tak tomu bylo i v Mimoni v dávných dobách. Dnešní náměstí 1. Máje bylo uváděno od nepaměti, ovšem jeho umístění na počátku 20. století mělo excentrický charakter, třebaže počet obyvatel přesahoval více jak pět a půl tisíc obyvatel. Tato skutečnost byla dána tím, že Mimoň byla až do roku 1680 městečkem v rozsahu dnešní 3. a 4. městské části.

Upravená mapa náměstí z ručně psané kroniky J. Tille zachycuje počátek první poloviny 20. století. Číslování domů je z roku 1876 a je dosud platné .

Dnešní 1. městská čtvrť tvořila katastrální obec Galgendorf (není zaznamenán český překlad, který by se mohl uvádět jako Šibeničná) a 2. městskou čtvrť tvořila Wokrúhla (německy uváděna též jako Scheibendorf). Až od roku 1681 se uvádějí všechny tři obce pod společným názvem Mimoň (Niemandes). Proto také mělo toto náměstí výše uvedený excentrický charakter. (Název Galgendorf je odvozen od místa zde nacházejícího popraviště, Scheibendorf je odvozen od názvu Scheibe, což v raném středověku bylo označení pro místo, kde se pohřbívalo.

Vedle názvu Wokrúhla byl zaznamenán i název Okrúhlá. Doklad o sloučení těchto obcí v roce 1681 lze vyčíst z, v roce 1616 v Mimoni založené, kostelní knihy, kde každá výše uvedená obec až do roku 1680 je uváděna zvlášť. Jako příklad lze uvést jistého Jiřího [Georgius] Münnicha ze Scheibendorfu, který 21. června 1633 pojal za manželku jistou pannu Annu, dceru Jiřího Ludwiga z Galgendorfu. Po roce 1680 se tyto obce již v této mimoňské kostelní knize nevyskytují.

Náměstí se zprvu uvádělo pouze jako Ringplatz nebo-li náměstí, na kterém se odehrávaly všechny nejdůležitější městské události. Zda mělo toto náměstí dnešní podobu nebylo zaznamenáno, je dosti pravděpodobné, že bylo asi nepravidelné, protože poblíž soutoku Ploučnice a Panenského potoka byly zřízeny po roce 1516 městské lázně. Zda byly postaveny v místě za tímto soutokem za dnešním Zámeckým mostem a později přeneseny do dnes známého místa, nebylo dohledáno. Charakter čtvercového nebo obdélníkového náměstí lze dokladovat každopádně na sklonku 16. století, kdy byl na východní straně poblíž toku Ploučnice za mostem postaven Karlem z Bibrštejna tzv. Panský dům.

Přesný rok výstavby této stavby nebyl dodnes dohledán, zachoval se však kupní spis o prodeji panství Karlem z Bibrštějna Bohuslavu Mazancovi z Frimburka, kde se uvádí doslovně : „das stattel Nimis sambt von newen ausgebauten wonhaus doselbst“ („městečko Mimoň včetně od něho vystavěný obytný dům“). Náměstí před městským požárem roku 1806 bylo delší ve směru západ-východ, protože výše uvedený zámek stál blíže k Ploučnici. Po uvedeném požáru byl přestavěn do podoby, která byla známa až do června 1985, kdy byl zámek definitivně odstřelem odstraněn.

Kresba zachycuje náměstí okolo roku 1870. Zámek na pozadí, před ním vpravo hostinec U rakouského císaře, zcela vpravo je zachycena část pumpy, vlevo je část oplocené sochy Nanebevstoupení Panny Marie Vítězné. Náměstí je dosud nerovné a bez dláždění a do domů se vstupovalo po schodech.

Na tomto náměstí se nacházel ve své době pranýř pro povětrné děvy, dále tzv. pekařský koš pro nečestné pekaře a další podobná zařízení. V 17. století zde byla zaznamenána kašna, kam byla přiváděna voda dřevěným potrubím z náhonu na Horní mlýn. Zda tato kašna byla také pro potřeby pekařského koše však zaznamenáno není. Je dosti pravděpodobné, že dřevěné vodovodní potrubí mohlo být zřízeno současně s umělým kanálem Ploučnice pro tzv. Horní mlýn, který byl vystaven v druhé polovině 16. století.

Dřevěná vodovodní přípojka je též zaznamenána na sklonku 17. století do panského pivovaru (dnešní kino). Kašna měla být zrušena až v roce 1893 s uvedením, že se používala jako obecný zdroj vody (kameny z této kašny, které byly uváděny jako velmi staré, byly upravovány a použity při dláždění chodníků. Je uvedeno, že cena jednoho obrubníku přišla na 3,60 koruny). Na místě kašny byla zřízena veřejná pumpa (cena byla 29 fl a 14 kr.), přičemž kanál odvádějící přebývající vodu do Panenského potoka byl zachován. Pumpa byla rekonstruována v roce 1912.

Náměstí od SZ podél západní fronty po r.1870. Náměstí bylo již vydlážděno, jsou viditelné chodníky a dešťová voda byla odváděna středem. Budova vpravo s věžičkou je radnice a uprostřed vlevo od věže kostela v pozadí je hostinec Panský dům. Budovy vpravo jsou selské usedlosti.

Jižní+východní fronta náměstí okolo r. 1910. Východní fronta náměstí se zámkem a rozkvetlé kaštany vlevo okolo sloupu Panny Marie Vítězné. Vpravo je jižní fronta, na jejíž východní straně u zámku je hostinec U rakouského císaře. Zámek byl v té době číslován pod Malou ulicí, třebaže stál v čele východní části náměstí.

Náměstí bylo původně níže položené, přibližně o 50 - 60 cm (dobově přibližně o dvě stopy). Do budov se vstupovalo po schodech a vjezdy do usedlostí byly i vyšší. Roku 1879 bylo náměstí zarovnáno přibližně 50 cm vrstvou štěrku a chodníky podél domů vydlážděny tak, že směrem k vlastnímu prostranství náměstí přecházely v mírně obloukovitý sklon, aby se nedržela na chodnících dešťová voda. V roce 1903 bylo celé náměstí opětovně štěrkem zarovnáno.

Severovýchodní část náměstí zachycuje severní křídlo zámku a jeho střední část, benzinovou pumpu a v popředí sloup Díkuvzdání Panny Marie Vítězné obklopený javory, které nahradily původní kaštany (amatérské foto ~ r.1951).

Na náměstí byl na sklonku 16. století zaznamenán i tzv. městský pivovar, který se měl nacházet v místě dnešní lékárny U Salvátora (čp.48/III), který měl být zničen 11.11.1620 polskými jízdními oddíly ve službách císaře Ferdinanda II. V té době se zde nacházely i dvě hospody. Na počátku 18. století je zaznamenán panský hostinec, který vrchnost pronajímala. Na rozhraní 19. a 20. století se vedle tohoto hostince, uváděného jako Panský dům, uváděl ještě i hostinec U rakouského císaře.

22.února 1628 sídlila v Mimoni několik dní rekatolizační komise a přibližně kolem roku 1630 zde byla postavena před tehdejší zámek socha Panny Marie (dnes stojí v Kostelní ulici před sochou sv. Kateřiny), která byla nahrazena roku 1677 sloupem Díkůvzdání Panny Marie Vítězné. Celé sousoší včetně rohových soch mělo být oploceno, v polovině 19. století však byla téměř zničena jedna ze čtyř soch okolo tohoto sloupu Díkůvzdání. Zda bylo poškozeno i oplocení nebylo dohledáno (je však pravděpodobné, že ano). Zbývající sochy byly později (pravděpodobně při restaurování roku 1881) zcela odstraněny, vlastní obklopující plot byl pro svou zchátralost odstraněn v říjnu 1898. Plot kolem této sochy měl být vytvořen kamennou podezdívkou a rohové sloupy měly být zhotoveny rovněž z celistvého kamene. Tyto kameny byly použity r.1900 do ochranné zdi na nábřeží Ploučnice u domu čp. 21/II. Kdy a jakým plotem byl nahrazen nebylo zaznamenáno, v červnu 1921 však bylo na tomto místě zřízeno litinové oplocení. Roku 1655 nechal Jan Putz z Adlerturnu postavit na západní frontě kamennou radnici.

Dva obrázky, které dělí 80 let. Horní pochází z konce čtyřicátých let 20. století, dolní těsně po roce 1870.

Tento obrázek ukazuje přibližně místo, kde stála kdysi kašna, která měla být obklopena stromy. Tyto stromy, pravděpodobně se jedná o kaštany, které byly přesazeny kolem sloupu soch Panny Marie Vítězné a ještě později nahrazeny javory. Západní fronta náměstí na horním obrázku doznala několik přestaveb objektů.

Kovárna se nacházela v místě dnešní prodejny železářství, takže především hospodářské usedlosti, které tvořily ve své době většinu objektů na tomto náměstí, měly zajištěnu blízkou obslužnost. Ve dvacátých a třicátých letech byla západně od pumpy zaznamenána budka trafiky.
Z historických událostí je možné uvést mnohé události, které naše město povzneslo nebo naopak se ukázaly jako smutné a nedůstojné. Jako příklady lze uvést :

V období třicetileté války, jmenovitě11. listopadu 1620 vtrhly do města jízdní polské oddíly v počtu přibližně 250 mužů ve službách císaře Ferdinanda II., které hledaly na zámku tehdejšího majitele zdejšího panství Jana Müllera z Mülhausenu. Když jej nenašly, tak město vyplenily a množství mimoňských občanů pobily. V následujícím období rekatolizace města byly na náměstí opakovaně páleny kacířské protestantské knihy. Toto pálení se konalo v předjaří 1628. Současně byly na náměstí veřejně likvidovány i obrazy Husa, Luthera a Melanchtona.

Vedle těchto smutných svědectví na tomto náměstí lze zaznamenat událost, jež proslavila naše město i zahranicemi naší země. 31. března roku 1668 na svátek Corporis Christi se zde konalo první divadelní představení hry Comedie o Abrahamovi a Izákovi, která byla počátkem následných slavných Pašijových her, čímž se Mimoň stala třetí zemí na světě, kde se tyto hry uvedly.

Zcela jistě mezi události, které se udály na tomto náměstí před zámkem bylo uvítání účastníků selských bouří na sklonku 17. století, které nebylo nikde jinde zaznamenáno. Místo rabování a zloby bylo pro ně připraveno pohoštění a odmítnutí účasti místních sedláků, protože za vlivu rodiny Putzů, majitele mimoňského panství, neměli tito důvod se bouřit, což bylo pro vzbouřivši se sedláky z okolí velké překvapení.
Za historické lze uvést i další vážné události v různých vývojových etapách našeho města. Jako příklad je mohou sloužit oslavy v revolučním roce 1848.

Mezi smutné události historie ČSR patří slavnostní vítání německé armády na tomto náměstí 10. října 1938 povětšině německou částí obyvatelstva, čímž se završilo odtržení města od ČSR a jeho začlenění do Německé říše.

Mezi neblahé události rovněž náleží msta na mužské části německého obyvatelstva, které se odehrálo na počátku června 1945 na tomto náměstí před zámkem. Přivedeni muži zde byli týráni různými způsoby, povětšinou bitím a to tak surově, že dva starší muži na místě zemřeli.

Pravidelné oslavy 1. máje se zde staly v druhé polovině 20. století samozřejmostí, stejně tak majálesy, které následovaly na sklonku 20. století.

Mezi historické události patří také městské trhy, které se konaly na náměstí. První písemná zmínka o těchto trzích pochází z 24. března 1796, kdy bylo Mimoni uděleno císařem Františkem I. svolení na pořádání pravidelných týdenních trhů, které se konaly vždy v pátek. Tyto trhy však s rozvojem průmyslu v polovině 19. století pozvolna zanikly, jejich obnova v letech 1887 a 1893 se však ukázala jako nereálná. Historie těchto trhů však sahá pravděpodobně dále, není však písemně doložena. Trhy obecného charakteru, nikoliv již týdenní, pokračovaly v podobě výročních i ve 20. století a na jeho sklonku byly zavedeny pravidelné trhy, které trvají do dnešních dnů.

Vedle trhů obecného charakteru se na náměstí konaly i tzv. trhy dobytčí, které byly hojně navštěvovány z blízkého a vzdáleného okolí. Tyto trhy měly vliv i na obecné neoficiální pojmenování náměstí jako Tržního náměstí (Marktplatz), které však po připojení Mimoně do Německa obdrželo 29.10.1938 oficiální název náměstí Adolfa Hitlera. Po opětovném převzetí správy města pod správu ČSR bylo toto náměstí přejmenováno na Náměstí maršála Stalina a od poloviny šedesátých let 20. století přejmenováno na Náměstí 1. Máje.

Oslava na náměstí při příležitosti 50. výročí vlády císaře Františka Josefa I. v roce 1898.

Dobytčí trhy na náměstí na počátku 20. století měly velký ohlas v širokém okolí.

Obliba místních týdenních trhů se obnovila až ve dvacátých letech 20. století.

Západní fronta náměstí na sklonku 19. století. Na náměstí stojí ještě kaštany, javory nejsou dosud vysazeny, na průčelí rohového domu do tehdejší Velké ulice hlásá nápis pod okny v 1. patře, že se jedná o Gasthof Herrenhaus, vpravo stojí s věžičkou radnice.

Hostinec Panský dům, uváděný již na počátku 18. století , stál na jižní frontě u ústí do tehdejší Velké ulice (dnešní Mírová) a jedná se o dnešní pohostinství Ralsko. Na jeho rohu bylo již v květnu vyznačeno nové označení náměstí jako Nám. marš. Stalina

Kozinovo náměstí - původně Náměstí císaře Josefa (Kaiser Josefs Platz)

Toto náměstí se nachází severně od náměstí 1.Máje ve IV. městské části. Původně toto dnešní náměstí tvořila pouze křižovatka cest jižně od Písečného mostu. Jižně vedla cesta do města, západně na Zákupy a severně přes již zmiňovaný most do Jablonného se severozápadní odbočkou přes Pertoltice do Cvikova.

Původní Náměstí císaře Josefa před rokem 1910 pohledem z Panské ulice. Památník císaře Josefa II. stojí uprostřed, roh hotelu Kůň (Roß) je zcela vlevo a za ním je zachycena část milníku. V té době mělo město již vlastní rozvod elektrické energie (= proud 110).

Toto dnešní náměstí se nachází ve IV. městské části, která byla obecně nazývána jako Malý Jeruzalém. Toto neoficiální pojmenování má svůj původ s největší pravděpodobností ve druhé polovině 17. století, kdy se zdejším majitelem stal Jan Putz z Adkerturnu, který byl známý svým přátelským osobním vztahem s tehdejším Papežem a hlavně s jeho cestou do Jeruzaléma a následnými církevními stavbami, které se váží přímo k Jeruzalému. Protékající Panenský potok a Ploučnice byly uváděny jako Kidron a jejich údolní nivy jako údolí Kidron, cesta na Zákupy prochází údolím Josafát, vpravo na začátku tohoto údolí se nachází vrch Kalvárie, vlevo na vrchu Vohlmbergu bylo zřízeno malé návrší Getsemanské zahrady uváděné též jako Ölberg neboli Olivetská hora.

Na sever od tohoto náměstí hned za mostem na místě dřívějšího kostela sv. Kříže na úpatí Töpfenbergu nebo-li česky Hrnčířského vrchu byla postavena věrná kopie sv, Hrobu v ambitu areálu kaple Božího hrobu. Zda byl název Hrnčířského vrchu a později i Hrnčířské nivy od zde hrabětem Hartigem v 18. století zřízené výrobny hrnců, není doloženo, ovšem nejpravděpodobnějším podkladem pro tento název je opět biblické označení podle Krvavého pole, které neslo původně v Jeruzalému název Hrnčířské pole. Jednalo se o biblický děj, kdy Jidáš vrátil svých zrádných 33 za akt, kdy vydal Ježíše židovské radě, která tyto peníze přijala pouze jako dar, aby bylo možno na tomto Hrnčířském poli pohřbívat popravené cizince (proto je také později uváděno jako pole krvavé). Navíc se v areálu Božího hrobu po roce 1668 hrávaly biblické Pašijové hry a odehrávala se zde i slavnost Vzkříšení Ježíše Krista.

Plánek Kudlichova náměstí třicátých let 20. stol. Orientace je v pravém dolní rohu (N=Nord=sever). Denkmal=památník, St.Joh.Nepomuk=socha Jana Nepomuckého, 1=pumpa, 2=milník, 3=kanál, 4=hasičský dům.

Všechny tyto uváděné skutečnosti hovoří o velké pravděpodobnosti vzniku názvu Malý Jeruzalém. Samotný dnešní název vznikl až po skončení 2. světové války a to 16. října 1945. Je symbolické, že tento název má alespoň částečnou souvislost s předcházejícím názvem Kudlichplatz, česky Kudlichovo náměstí, protože jak Jan Sladký Kozina, selský vůdce na Chodsku (popravený r. 1695), tak i Hans (Jan) Kudlich (*1823, † 1917) byl jako revoltující politik proti poddanství pronásledovaný a hrozil mu i hrdelní trest. V roce 1848-49 se stal poslancem prvního rakouského sněmu, následně však musel emigrovat do Švýcarska a posléze do USA. Odhalení jeho památníku se současným přejmenováním na Kudlichovo náměstí (Hans Kudlich Platz) se konalo roku 1927 (8.května). Jeho busta na uvedeném náměstí byla odstraněna 18.února 1946.

Dnešní Kozinovo náměstí z roku okolo 1904. Část oplocení kolem sochy císaře Josefa II. stojí zcela vpravo dole. Písečný most je uprostřed, na kterém stojí socha sv. Jana Nepomuckého a vlevo od ní poblíž Panenského potoka se nachází kovárna. Pohled z hotelu Oř (Kůň) zachycuje vpravo nahoře za domem čp. 71 z roku 1771 špitá Božího hrobu. Mezi čp. 71 a mostem vede vodu kanál do Panenského potoka.

Ani tento název však nebyl původní a opět zde zasahuje vyšší politická zákonodárná moc nově vzniklé ČSR, která na počátku dvacátých let 20. století uzákonila, že všechny památníky a názvy, které jakýmkoliv způsobem připomínají předcházející habsburské mocnářství, musí být do základů odstraněny. Proto musela být odstraněna i socha císaře Josefa II., včetně jeho názvu, ač on sám byl osvíceným panovníkem, který našel ve své době podporu mezi poddanými, pro které velice mnoho vykonal (zrušení nevolnictví). Zprvu byla odstraněna pouze vlastní císařova socha (7.7.1923 v 19:30 večer), následovalo však nařízení odstranit také podstavec, proti čemuž se postavili občané města a vynutili si, že dřívější socha panovníka byla nahrazena výše uvedenou bustou Jana Kudlicha právě na tomto podstavci. Dosavadní název náměstí jako Josefovo však neoficielně dlouho přetrvával i po novém názvu - Kudlichovo.
Původní název tohoto prostranství byl Náměstí císaře Josefa II. Přejmenování se uskutečnilo při současném odhalení sochy tohoto mocnáře 18. září 1881.

Před tímto názvem se uvádělo pouze místo křižovatky před Písečným mostem, kde se nacházely dva hostince, bez bližšího uvedení. Který byl známější [hotel Ross (Kůň,Oř) nebo U jelena (Zum Hirsch)] se neví. Ještě se někdy uvádělo upřesnění u Kalvarie (Kalwarienberg).

Přes náměstí vedl od hostince U Jelena (Gasthof zum Hirsch) kanál, odvádějící dešťovou vodu jakož i přebytečnou vodu z pumpy, která se měla nacházet na rozhraní dnešní Panské a Barvířské ulice u uvedeného hostince. Roh ústících ulic Panská a Kalvárie na tomto náměstí tvořil hotel Kůň (Gasthof zum Roß), na jehož rohu se nacházel v minulosti kamenný milník, který byl v třicátých letech 20. stol. nahrazen normální dopravní značkou. Hotel Kúň, v minulosti uváděn též jako Hotel u černého koně (Zum Schwarzen Roß) byl spolu s hotelem U Jelena uváděn jako nejstarší ve městě. Historie zdejšího místa odpočinku má nedoloženě sahat až do období 2. století po Kr..

Poblíž sochy sv. Jana Nepomuckého na Písečném mostě se nacházela prastará kovárna. V dnešním čp. 68/IV se v r. 1782 uvádí jistý Crispin Rößler jako kovář vyrábějící hřebíky (Nagelschmied). Všechny dřevěné domy, které byly postaveny před rokem 1806, byly následně přestavěny na kamenné. Kdy byl kamenný hasičský dům postaven, nebylo dohledáno.

Kresba dobové křižovatky za Písečným mostem zachycuje rok 1870. Roku 1881 zde byla odhalena socha císaře Josefa II. a současně stejnojmenně přejmenována. Přes tok Panenského potoka se klene kamenný Písečný most, na jehož pravé straně stojí socha Jana Nepomuckého, uprostřed křižovatky stojí čelně hotel Roß (Kůň, Oř) na jehož rohu (vlevo) stojí milník. Naproti němu je vidět částečně hostinec U Jelena.

Zpracoval : Osvald Hons ©