A máme tu poslední díl našeho seriálu o mimoňských hospodách. Celý seriál vytvořil můj kamarád Osvald Hons, kterému za vše moc a moc děkuju.
Podívejme se na poslední várku občerstvoven.

Hostinec v Lorinserově tělocvičně - (Sokolská ul. 170/III)
Hostinec byl otevřen současně s otevřením vlastní tělocvičny v r. 1904, kdy zároveň město, jako vlastník celého areálu, pronajalo hostinec časově omezeně tělovýchovné jednotě. Za 1. světové války zde byl umístěn vojenský záložní lazaret, po 2. svět. válce sloužil svému poslání, avšak na počátku roku 1947 při plese ČSNS podlehl požáru a nikdy, přes snahu obyvatel, nebyl objekt obnoven.

Významná Lorinserova tělocvična měla na obrázku vlevo v přízemí i vlastní hostinec. V pravém rohu je vložen obrázek požáru tělocvičny z roku 1947.

Hostinec na Nádraží - (Nádražní ul. 2/V.)
Tento hostinec byl postaven a otevřen v září 1900 při příležitosti otevření Transversální železniční trati Teplice-Šanov - Liberec. Hostinec byl pronajímán soukromým osobám. V r. 1931 byl uváděn hostinský Oldřich Skřivánek. Po začlenění Mimoně pod Německou říši 10. října 1938 bylo uvedeno, že interiér hostince měl být dosti poškozen. Přesto, že byl opraven, nebyl prakticky po válečnou dobu otevřen.

Hostinec v čp. 108/II u Borečku
Tento objekt byl postaven r. 1850. Jako majitelé jsou uváděni roku 1855 jistý Flanderka, 1862 Anton Flanderka, od r. 1875 se uvádí hostinský Josef Bablich ze Židlova, 1925 jeho manželka-vdova Marie Bablichová a posléze její syn Josef Bablich.

Hostinec Lesní závod - (Lesní závod Mimoň, čp. 441/I)
Tento hostinec byl postaven roku 1920 firmou Hutter & Schranz. Hostinec byl v pronájmu. V počátkem padesátých let 20. století zde byla závodní jídelna n.p. Mitop

Kávarna Müller - (dnes Nádražní ul. 108/III (původní čp. 293)
Samotný objekt byl postaven krátce před rokem 1770. Jako první majitel se uvádí Josef Bothe (1785), přepravce Kaspar Böhm (1790), Joseph Zippe (1794), Joseph Klein (1800), obchodník Johann Klein (1850), vdova Franziska Kleinová (1890). Poslední majitelé jsou uvedeni pekař Josef a Marie Müllerovi (majitelé též čp. 11/IV), kteří nechali zřídit v objektu čp. 108/III vedle samostatné pekárny také kavárnu s obsluhou. Po 2. svět. válce zde byl majitelem pekař Hukal, který však kavárnu neprovozoval.

Kavárna Müller v objektu vlevo, vpravo je pekárna. Část objektu vpravo je hotel Ernst (nyní Beseda) ještě před úpravou Nádražní ulice. Obrázek zachycuje církevní slavnost ~ kolem roku 1920.

Cukrárna v čp. 50/III - (původní čp.175 (Ringplatz)
Objekt byl postaven r. 1790 Schmidtem, následoval jej jeho syn Joseph Schmidt (1830), Daniel Thum (1869), pekař Anton Wenzel (1872), Franz Effert z čp. 22/IV (1885), Pauline Grohová (1895) a konečně její syn cukrář Karl Groh (1915), který provedl rozsáhlé přestavby. Jeho syn Paul Groh pak vedle cukrárny zavedl také roku 1940 přístavbou výčep.

Různé :
* 3. února 1899 požádal řezník Karl Schneider z čp. 17/III o otevření vlastního hostince. Městské zastupitelstvo tuto žádost zamítlo.

* 23. srpna 1899 podalo 17 hostinských z Mimoně u úřadu okresního hejtmanství v Lípě námitku proti dalšímu povolování hostinců v Mimoni, kterých je v projednávání dostatek (pravděpodobně konkurenční boj).

* 20. prosince 1938 obdrželi hostinští příkaz z okresu, ve kterém tam, kde jsou ještě uváděny české nápisy spolu s německými, byly české odstraněny. Doporučuje se vyvěsit zcela nové vývěsné štíty v německém gotickém písmu.

* Koncem roku 1932 byly zřizovány v hostincích peněžní hrací automaty. Protože přínos jejich zavedení nebyl odpovídající, naopak se ukázalo, že se jedná o hazardní hry, zakázal úřad jejich provoz s okamžitou platnosti v polovině ledna 1933.

* Poté, co se v hostincích v roce 1920 velmi rozrostla obsluha servírkami, byla vydána politickou expositurou výzva z důvodu smyslnosti, toto velmi přísně sledovat.

* Od 1. listopadu 1925 byl zaveden poplatek za uzavírací hodinu v hostincích. Tento přinesl na počátku každého týdne do městské pokladny 500 korun. Za každou osobu v nočních hodinách od 12.00 do 02.00 se zaplatila 1 Kč, za pozdější dobu 2 Kč. Zábavy a podobné akce byly paušalizovány.

* Roku 1920 bylo překročení uzavírací hodiny při společenských akcích s tancem paušalizována poplatkem 40 Kč, bez tance 20 Kč do městské pokladny. Protože společenské akce s tancem se začaly silně rozrůstat, bylo v souladu s jedním přípisem okresního hejtmanství v Č. Lípě ze 17. července 1895 přísně zakročeno.

* Za účelem lepší kontroly poplatků za pivo byli hostinští povinni dle počtu a velikosti soudků uvádět také domovská čísla.
Nápojové zařízení od 9. listopadu 1891 bylo pronajato za 5.531 fl. Od 1. ledna 1875 byl poplatek do městské pokladny za 1 litr piva jeden krejcar. Za 1 litr lihovin od 25. září 1882 se platily dva krejcary.

* Na uhrazení školních výdajů byla s platností od 1. července 1863 zavedena tzv. pivní přirážka a kontrolorem na dodržování tohoto nařízení na dobu 3 měsíců byl pověřen Franz Engel. Tento jakož i městský účetní Ant. Stroh obdrželi za každý měsíc odměnu po 5 fl.

* 15. září 1894 byly pronajaty nápojové poplatky celkem za 5.600 fl.

* Městské usnesení z 22. prosince 1872 uvádí, že za 1 vědro (eimer) bude poplatek 1 fl.
Roku 1903 činila hodnota nápojových poplatků 12.300 korun, roku 1912 to bylo 18.000 korun, r. 1915 14.500, r. 1926 byla uvedena 25% státní nápojová daň, která přinesla 4.112,10 Kč a hostinské odvody k tomu téhož roku činily 31.736,05 korun, r. 1929 tyto činily 53.663,35 korun a k tomu nápojová daň 5.612,75 korun. Roku 1937 činila daň 3.905,90 korun a hostinské poplatky 33.892,60 korun.

* Na nepřetržitý dozor na městské záležitosti bylo nutno r. 1916 zavést nové nápojové přirážky.

Zpracoval : Osvald Hons ©