Od října do konce dubna velice zajímavé téma, zejména v souvislosti s provozem zastaralých kotlů na pevná paliva, které jednak mají nižší emisní třídu a umožňují spalování „čehosi“, co do kotle vůbec nepatří.
První a druhá emisní třída není úplně neřešitelný problém. Správná obsluha i staršího kotle dokáže hodně, ovšem pokud se kotel používá místo spalovny odpadu, pak už to problém je.

V září roku 2012 začal platit zákon o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., kde jsou mimo jiné zakotveny povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů, rozuměj lokálních topenišť.
§17 odst. 1 c) spalovat ve stacionárním zdroji pouze paliva, která splňují požadavky na kvalitu paliv stanovené prováděcím právním předpisem a jsou určená výrobcem stacionárního zdroje nebo paliva uvedená v povolení provozu.
Jinými slovy používat pouze paliva určená výrobcem kotle.
§17 odst. 1 h) provádět jednou za dva kalendářní roky prostřednictvím osoby, která byla proškolena výrobcem spalovacího stacionárního zdroje a má od něj udělené oprávnění k jeho instalaci, provozu a údržbě (dále jen „odborně způsobilá osoba“), kontrolu technického stavu a provozu spalovacího stacionárního zdroje na pevná paliva o jmenovitém tepelném příkonu od 10 do 300 kW včetně, který slouží jako zdroj tepla pro teplovodní soustavu ústředního vytápění, a předkládat na vyžádání obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doklad o provedení této kontroly vystavený odborně způsobilou osobou potvrzující, že stacionární zdroj je instalován, provozován a udržován v souladu s pokyny výrobce a tímto zákonem.
Pokud se v kotli spaluje „cosi“, je velká pravděpodobnost, že to ona odborně způsobilá osoba může při této pravidelné kontrole zjistit.
Mimochodem, tato kontrola by měla být provedena do konce letošního roku.
§17 odst. 1 e) umožnit osobám pověřeným ministerstvem, obecním úřadem obce s rozšířenou působností a inspekci přístup ke stacionárnímu zdroji a jeho příslušenství, používaným palivům, surovinám a technologiím souvisejícím s provozem nebo zajištěním provozu stacionárního zdroje, za účelem kontroly dodržování povinností podle tohoto zákona.
ALE
§17 odst. 2 říká, že tato povinnost umožnění kontroly podle §17 odst. 1 e) se nevztahuje na provozovatele stacionárního zdroje umístěného v rodinném domě, v bytě nebo ve stavbě pro rodinnou rekreaci, nejde-li o prostory užívané pro podnikatelskou činnost.
V tomto směru je zákon bezzubý, neboť pokud se vytápí pouze soukromé prostory, které nejsou určené k podnikání, není zde zatím žádná možnost kontroly.
Proč zatím? Před koncem loňského roku schválila vláda novelu Zákona na ochranu ovzduší, která nyní půjde na projednání v Parlamentu ČR a pokud projde a začne platit, umožní přímou kontrolu lokálních topenišť i v soukromých objektech, pokud bude existovat podezření na porušení zákona.