O zámku a parku toho bylo již napsáno hodně. Neškodí však si připomenout nejen zámek, ale i zámecký park.
Písemný doklad o roce postavení mimoňského zámku na náměstí bohužel chybí. Je možné, že shořel spolu s řadou dalších písemností, uložených v úředních budovách v tak zvaném horním zámku, na místě dnešního dvora hospodářství Mimoň. Stát se to mohlo při požáru města v r. 1806 nebo při požáru velkostatku po úderu blesku 11. června 1816.
Je však zachována prodejní listina z 11. června 1578, kdy prodává Karel z Bíbrštejna panství Mimoň Bohuslavu Mazancovi z Frimburka. V listině je mimo jiné uvedeno : městečko Mimoň včetně nově postaveného obytného domu tamtéž. Protože horní zámek byl v oblasti bývalé Šibeničné[1], je tedy míněn dolní zámek, ležící v městečku Mimoň. Bibrštejnové bydleli na hradě Děvín, ale odlehlost sídla od panství a móda 16. století opouštět nehostinné, chladné hrady a stavět zámky se vším pohodlím a s parky, je jistě přiměla ke stavbě zámku v Mimoni někdy v 1. polovině 16. století.

11. listopadu 1620 po bitvě na Bílé hoře byla vedena trestná výprava císařské soldatesky proti odbojnému tehdejšímu majiteli mimoňského zámku Janu Müllerovi z Mülhausenu, který byl přítomen pražské defenestraci 23. května 1618. Müller však nebyl dostižen, byl již na útěku do Saska[2]. Když žoldnéři zámek násilím dobyli, vyplundrovali ho. Další majitel Jan Zeidler – Hoffman koupil zámek od císaře jako konfiskát a dal jej do pořádku. Když se zapletl do odporu proti císaři, byl mu majetek zabaven a dán do užívání Albrechtu z Valdštejna. Po jeho zavraždění vlastnil zámek nějaký čas opět rod Zeidler - Hoffmanů. 5. ledna 1651 je zámek prodán svobodnému pánu Janu Putzovi z Adlersthurnu. Jeho syn Jan František Edmund nechal v r. 1664 dosavadní zámeckou budovu zvýšit o jedno patro. Stavbu vedl Giullo Broggio[3] se svým zednickým mistrem Kašparem Piatem. Větší stavby byly podniknuty také v r. 1707. Od r. 1718 přešel sňatkem zámek i panství do majetku rodiny hrabat Hartigů.
Dvakrát navštívil zámek císař Josef II, - 6. května 1778 spolu s maršálem Laudonem při inspekční cestě severními Čechami a 20. září 1783. Během války o dědictví bavorské měl princ Jindřich, bratr pruského krále, od 8. srpna do 9. září 1778 v zámku svůj hlavní stan.
Při požáru města 11. června 1806 hořel i zámek a mimo jiné byly zcela zničeny zámecké hodiny. Stavbu nového zámku byla zahájena r. 1807 pod vedením stavitele Pfockého ze Zákup. Hartigové bydleli přechodně na zámku ve Stráži. Do Mimoně bylo dodáno vnitřní zařízení, nádherné pískovcové schodiště, salla terrena[4] a zařízen velký počet pokojů. Z Prahy byla dovezena knihovna, čítající přes 30 tisíc svazků a knihovní sál zabíral celé křídlo budovy a byl vysoký do dvou pater. Tyto práce vedl stavební řešitel František Pavlíček z Prahy a skončil je v r. 1830.
Původní zámek, zdobený jednou věží, stál poblíž Ploučnice a měl jen skromný park. Při novostavbě se ustoupilo s budovami více k náměstí. Zámecký park byl původně bažantnicí. Obydlí pro zahradníka bylo původně hájovnou. Za hraběte Františka de Paula Hartiga byl pak o mnoho zvětšen a podle jeho představ osázen a ozdoben. Od hospodářství č.p. 58/III získal výměnou za kus pole pozemek za pramenem a obecní louky u řeky a rybník koupil. Později byly po dlouholetém soudu koupeny domy s dnešními č.p. 40/III a 41/III s velkými zahradami. Tam byly totiž barvírny a zmíněný soud byl veden pro kouř, který zamořoval okolí. Na získaných zahradách se pěstovala zelenina pro zámek. Jeden z hrabat Hartigů[5] se léčil v lázních Spa v Belgii, který na památku svého uzdravení nechal léčivý pramen Génostére roku 1785 jako repliku postavit v parku[6].
K významným návštěvám v mimoňském zámku v 19. století náleželi : císař Ferdinand V., korunní princ Rudolf, vévoda Günther Pruský a místodržitel hrabě Thun.
Během války r. 1866 zle v zámku hospodařili pruští vojáci.
Podle záznamů v katastru města Mimoně z r. 1885 zabíral zámek s parkem 13,067 ha.
autor : Josef Šťastný
Poznámkami doplnil O.Hons.
_________________________________________________________________________________
[1] Správně má být Wokrúhlá nebo také německy Scheibendorfu - p.s. O.Hons
[2] Tille uvádí, že se skrýval pod zámeckým mostem a na útěk se vydal až poté - p.s. O.Hons
[3] Stavby v Mimoni prováděl zpočátku v Mimoni Santini Bossi, po jeho smrti na počátku sedmdesátých let 17. století dostavby prováděl Giullo Broggio- p.s. O.Hons
[4] V renesanční a barokní architektuře monumentální síň v přízemí paláce či rozlehlé vily nebo samostatný útvar otevřený většinou do arkádou do zahrady. Sloužil převážně pro zahradní slavnosti. Arkáda je oblouk na pilířích nebo sloupech, jehož určení bylo v architektuře velmi rozmanité (příkladně k dělení prostoru) - p.s. O.Hons
[5] Jednalo se o Františka de Paula - p.s. O.Hons
[6] Poblíž pramene u parkového domku - p.s. O.Hons