Charakter betlémů vyrobených v Mimoni měl vždy germánský ráz, tzn. že se často vyskytovaly krojované tzv. Hosenmmanln z období kolem r. 1800, to jsou figurky oblečené do krátkých kožených kalhot, s podkolenkami, přezkovými botami a širokým kloboukem, nebo v krátkém fraku, či v pestrém živůtku a širokých sukních. Betlémy byly nejčastěji postaveny stupňovitě. Největší, jako příkladně betlém v kostele, byl betlém rozdělen do tří částí : město, chlév a pastýřská pole na horizontu. U rohových betlémů bylo město povětšině umístěno na horizont nad pastýřské pole a tříkrálová skupina přicházela od vrcholu horizontu k místu narození. Chlév, kde se Ježíšek narodil, byl převážně umístěn do skalní jeskyně v Betlémském vrchu.

Tak jako Šluknov byl při stavbách betlémů významový pro nížinné oblasti, tak Mimoň byla naopak významová pro horskou oblast.

Část betlému vystavený v kostele sv. Petra a Pavla v r. 2004. Jedná se o sdružení tří betlémů, dva z nich pocházejí z druhé poloviny 19. století, jeden z roku 1928

Na str. 109 v publikaci Müllerkripen (Müllerovy betlémy) se uvádí : V okrese Lípa a Mimoň existovaly před úpadkem mlynářského řemesla velké a převážně i pohyblivé mlynářské betlémy. Tyto byly připojeny na mlynářský stroj, nebo jen na mlýnské kolo a v období čilého ruchu před vánocemi velmi navštěvovány nedočkavými návštěvníky. Stejně jak u holičských či hostinských betlémů zde hrála malou roli zákaznická služba. Na druhé straně však mnohé velké mechanicky pohyblivé betlémy byl odkázány na materiálovou podporu návštěvníků; mnohdy však i na jeho majiteli.
Autor této publikace si osobně vzpomíná na mechanický betlém na vodním hradě ve Sloupu v Čechách, který byl umístěn v domku na tomto hradě, kde se některé figurky mechanicky pohybovaly i po celém obvodě betlému vedle staticky se pohybujících. Tento betlém zde stál pravděpodobně celoročně, protože jeho demontáž a montáž byla časově i fyzicky velmi náročná, zvláště když se jednalo o počátek čtyřicátých let 20. století, kdy probíhala 2. světová válka.
Tato tradice stavění betlémů byla ve dvacátých letech 20. století podchycena vznikem tzv. Betlemářského společenství v Mimoni, který byl ustanoven 5. ledna 1924. Zakládajících členů bylo 14 příznivců a mezi nimi byli příkladně význačné osobnosti města Mimoň, jako příkladně Oskar Práde, Anton Richter, Willi Seide a další. Všichni obnovili starou tradici, byly navázány staronové kontakty s Rumburkem a Jiříkovem, takže bylo možné začátkem roku 1925 v areálu Božího hrobu obnovit prastarou slávu zdejšího betlému, když tamní umělecké řezbářské dílny zde postavily nový betlém.

Skříňový betlém z Mimoně pocházející z 1. poloviny 19. století. Figurky jsou polychromovaná dřevořezba. Barevné šmouhy jsou způsobeny odleskem skla skříně.

V roce 1928 byla prvně uskutečněna velká výstava betlémů v Lorinsově tělocvičně. Byly zde vystaveny nejen papírové a dřevěné betlémy, ale i betlémy z páleného jílu, miniaturní přírodní betlémské krajiny a také bohatá betlemářská literatura. Společenství uspořádalo pro žáky amatérský kurz stavění betlémů, takže tito žáci při výstavě betlému v roce 1933 měli již vlastní samostatnou vyčleněnou část. Této výstavy se zúčastnil i tehdejší biskup Dr. A. Weber, který současně navštívil i majitele domů, ve kterých byly celoročně instalovány velké betlémy. Takovýchto rodin bylo v Mimoni přes 30, ve kterých se nacházely rozsáhlé domácí betlémy.