Toto není o tom, jak to vypadá dnes v Mimoni. Můj kamarád pan Oswald Hons mi ve volném čase připravil a poslal soupis a popis v nadpise uvedených zařízení tak, jak je to popsáno v Tilleho kronice a dále pak přehled z let 1924 a 1931.
Je to zajímavé počtení o tom, kde co fungovalo a také kolik těchto zařízení ve městě bylo.
Podívejme se na to podívat.

Přehled pivovarů, palíren, hostinců dle Josefa Tille z roku 1905
Pivovar :
Před rokem 1600 se nacházel městský pivovar v místě dnešní lékárny Salvator na náměstí 1. máje čp. 48/III. Zanikl při
městském požáru, který založili polští husaři ve službách krále Ferdinanda II. při pronásledování majitele Mimoně Jana
Millera z Mülhausenu 11.11.1620 na sv. Martina po bitvě na Bílé hoře. Jako pivovarník se roku 1617 uvádí jistý Kaspar Thomas.
Roku 1666 byl vystavěn nový pivovar na místě dnešního kina Ralsko, který jako takový sloužil až do roku 1919.

Palírna :
Palírna kořalky byla známa v Mimoni již roku 1516, jak dokumentuje téhož roku zdejší majitel panství Jan z Vartenberka.
První městská palírna měla stát v dnešní Mírové ulici v prostoru dnešního domu č.p. 75/III. Další palírna v prostoru dnešního domu č.p. 22/III měla být obecný dům bez bližšího uvedení původu.
Místní panstvo mělo novou parní palírnu vystavět v roce 1875 vedle tehdejší městského úřadu, která však byla v důsledku
vysokých nákladů roku 1881 opět zrušena. Roku 1834 byla prý zaznamenána malá c.k. soukromá továrna na výrobu kořalky - rosolky.
Hostince :
Jako nejstarší hostince, které lze v našem městě uvést, se nacházely dávno v období před rokem 1600. Mělo se jednat
o dva hostince, které měly stát poblíž tehdejší budovy radnice. Hostinec, který se tehdy měl nazývat U bílé labutě (Zum weißen Schwan), náležel jistému Georgu Zipkemu. Druhý hostinec s názvem U černého medvěda (Zum schwarzen Bären) byl v majetku v té době Petra Würfla.
O hostinci U černého medvěda se zachovala zkazka, že v něm pobýval i saský kurfiřt, který cestoval po prastaré Záhošťské cestě ze Žitavy do Prahy. Vztahy mezi tehdejším hostinským a saským kurfiřtem se ukázal jako velmi vstřícný. Při jisté cestě se jednou stalo, že saský kurfiřt při nasedání na koně ze žertu prohlásil hostinskému, že budou-li mimoňští potřebovat od císaře nějakou přímluvu, rád se stane jejich zprostředkovatelem. Na toto odpověděl hostinský stejným tónem, že mimoňáci by rádi chtěli privilegium, že kdo dopije může zase začít pít z nového. Kurfiřt velmi rád se smíchem odpověděl, že toto rád zařídí. V této hospodě a také v okolí bývalo zvykem, že tehdy společnost u stolu pijávala ze společného džbánu na stole a ten kdo poslední dopil měl právo se napít jako první z čerstvého džbánu. Jistě to byl asi dobrý zvyk ve prospěch hostinského.
Oba tyto hostince však v následné době zanikly stejně jako ten, který se udával jako první u přívozu poblíž soutoku
Panenského potoka a Ploučnice, kde měla být poblíž i celní stanice a kde si pocestný mohl odpočinout i se svým zápřahem a doprovodem.
Jako nejstarší hostinec z té doby se zachoval až do 20. století (a stojí v určité úpravě dodnes) je hostinec U panského domu, který měl stát již před rokem 1650. Roku 1660 se jako jeho správce uvádí Georg Zipke, po něm následoval význačný mimoňský výrobce papíru Peter Ossendorf, poté se uvádí Peter Würfel a po něm Georg Engel. Roku 1680 se uvádí z Břevniště pocházející Georg (Jiří) Prokop (měl zemřít ve stáří 67 let 28.srpna 1719). Roku 1755 jako panský správce tohoto hostince Herrenhaus měl být mimoňský kovář Mathes Wollmann. Tento hostinec měl také navštívit 20. září 1783 císař Josef II. a rovněž císař František II. Jej navštívil 13. října 1804 při svém průjezdu Mimoní. Další význačnou osobností, která navštívila svou osobou tento hostinec měl být císař Ferdinand Dobrotivý 15. června 1820 při své cestě ze Žitavy přes Mimoň do Boleslavi.
V podstatě byl tento hostinec v majetku zdejšího panstva, což dokazuje dodnes nad hlavní branou v dnešní Mírové ulici
umístěný erb rodu hraběte Hartiga. Od počátku 19. století náleží tento hostinec do majetku rodiny Kießlich, pocházející
z Novin. Stavba tohoto hostince byla r. 1751 upravena do současné podoby. Dle záznamů z farních knih narození byli tehdejší správci tohoto hostince uváděni jako význačné osobnosti, kteří byli vedeni jako svobodné občané, kteří byli osvobozeni od veškerých daní a povinností. U jejich dětí se uvádí jako svědci vysocí panští úředníci a jako kmotři dokonce i sama vrchnost.
Na počátku 20. století byl celý objekt dočasně upraven pro jiné účely, avšak v druhé polovině 20. století se vrátilo jeho původní poslání. Jedná se o dnešní hostinské zařízení Ralsko.
Zřízením nové městské radnice v r. 1655 byl v ní zřízen rovněž hostinské zařízení, které bylo celé v majetku správy města.
Od počátku 19. století jsou zaznamenány další hostince a to U jelena (Zum Hirschen) v Panské ulici čp. 14/IV, U oře
(Zum Roß) v Panské ulici čp. 29/IV, Koruna (Zur Krone) na Mariánském náměstí čp. 27/II (dnes již neexistující,
v místě kruhového objezdu na náměstí ČSLA), a Lipový dvůr (Lindenhof) v Nádražní ulici čp. 97/III na místě bývalého kostela sv. Josefa, v 2.polovině 20. století internát n.p. Severka. Před rokem 1800 měl být v Poštovní ulici čp. 14/I (dnešní Pražská ulice), tehdy hostinec s čp. 382, před kterým stála mohutná lípa, kde se měl 6. května 1778 při své cestě zastavit císař Josef II. . Dle starých záznamů však tento objekt s dobovým číslem popisným 382 se měl postavit až roku 1785 jistým Johanem Georgem Ludwigem a od roku 1790 zde měl působit řezník Peter Beckert, který mohl být současně i hostinským jak bylo v té době zvykem.
Roku 1816 založil Josef Weiß v tzv. Johannesthal nebo-li Janově údolí (správně by mělo být uveden biblický název Josafatthal (údolí Josafát) zahradní restauraci, která později byla přestavěna a získala název Střelnice (Schießgarten) a protože jej zakoupil burzovní klub byl tento přejmenován na Burzovní (Börsental). Po roce 1900 byl tento hostinec zvětšen a upraven, také sloužil jako tančírna pro širokou vrstvu obyvatel Mimoně a okolí. Název Střelnice se vrátil ale v podstatě se jednalo o špatný překlad původního názvu místa Die Alte Schiefstatt nebo-li Staré šikmé místo, což odpovídá danému místu. Nachází se za dnešním viaduktem vlevo od silnice z Mimoně do Zákup. V druhé polovině 20. století sloužil potřebám společenské organizaci Svazarm, v současnosti je v soukromém vlastnictví bez funkčnosti. Tento hostinec měl a současně jako objekt má čp. 177/IV v Českolipské ulici.

Hostince, které vznikly přibližně v letech 1820 - 1870 (čp. dle současnosti)

Hostince, které vznikly přibližně v letech 1870 - 1905 (čp. dle současnosti)

Roku 1880 bylo zavedeno zpřísnění předpisů pro samostatné výčepy ostrých lihovin.
Pro pivo, víno a lihoviny byly zavedeny vedle státních odvodů také odvody do obecné pokladny, tzv. pivní krejcar, od
počátku 20. století uváděný jako pitné odvody, které jsou velkým přínosem pro obecné pokladny. Až do roku 1903 byly vybírány od hostinských společností paušální výběry, které činily v Mimoni ročně 12 300 korun. Od 1.1.1904 však byl tento odvod obcí navýšen, takže celoroční přínos do obecné pokladny za rok 1904 činil brutto příjem 17608,43 korun. Na základě této skutečnosti bylo pro další rok upraveno nařízení tak, aby čistý příjem z pití alkoholických nápojů činil ročně 18 000 korun.

Seznam hostinců, restaurací, vináren, výčepů, hotelů a cukráren v Mimoni roku 1931