Dnes tomu bude již 210 let, co město zachvátil obrovský požár. Co se vlastně odehrálo, že došlo k tak obrovské katastrofě ?
V minulých stoletích se často stávalo, že vsi i města postihl zhoubný požár. Stavby byly dřevěné, střechy kryté slámou (došky) nebo dřevem (šindel). Za delšího sucha byly střechy vyschlé a oheň se rychle šířil, zvláště při větru. Často hořelo i v Mimoni, velký byl i požár založený nepřátelskými vojáky na počátku třicetileté války, ale požár v roce 1806 nemá v historii města obdoby.
Koncem května a počátkem června toho roku panovala dlouho neobvyklá vedra, provázené jižním větrem, takže všechno bylo vysušeno na troud.

A tak se stalo, že 11. června v půl jedenácté dopoledne vznikl oheň ve výměnkovém domku Krištofa Engla, stojícím blízko panského dvora na jižním okraji města poblíž dnešních jatek. Bydlel tam bělič plátna z blízké továrny. Ostatní běliči, kteří v Mimoni byli na práci, se snažili pomoci oheň uhasit a nevolali na pomoc sousedy. Teprve když domek byl celý v plamenech, udělali poplach. Při panujícím prudkém nárazovém větru od jihu bylo však již pozdě. Při pozdějším vyšetřování vyšla tato okolnost najevo a oni museli celou řadu týdnů po požáru uklízet ulice, načež byli z Mimoně vypovězeni do svých domovských obcí. Mezi lidmi se tradovalo, že příčinou požáru bylo vykypěné máslo, ale skutečná příčina zůstala neznámá.Poplašný zvonek na kostelní věži svolal k ohni obyvatelstvo. Chtěli dřevěný domek strhnout a uhasit na zemi, ale tehdejší důchodní Václav Martin to zakázal, že by byl ohrožen panský dvůr.
A to byla druhé osudná chyba. Vítr rval hořící došky a roznášel je do města. Brzy vzplanul sousední dům se stodolou, chytly další dva doškové domy a to již hořící sláma roznášela oheň po celé Okrouhlické ulici, odtud na kostel, faru a věž.
Z tohoto vrchu pak bylo pro vítr, který v ohni ještě více zesílil, lehké roznést plameny na celé dolní i horní město. Postup zkázy byl zastaven Ploučnicí a Panenským potokem, za nimiž pak již lidé i ze sousedních vesnic přispěchavší, zabránili dalšímu šíření ohně, i když V lukách a Lužické ulici také vzplanuly dva domy a v Husově jeden dům.
Uvnitř města shořela radnice, škola, zámek a bohužel i městský archiv, takže o dějinách města nás informují církevní kroniky, které na faře zachránil farář s oběma kaplany tak, že je při požáru v poslední chvíli zahrabali do písku ve sklepě. Z některých domů se podařilo něco zachránit, ale pro veliký žár nebylo možno se k většině domů přiblížit a tak mnoha lidem zbylo jen to, co měli právě na sobě. Našli se i takoví, kteří zachráněné věci rozkrádali. Více ovšem bylo těch, kteří přišli pomoci, celkem z více jak 25 obcí a měst. Za šest hodin se ocitlo v troskách a popelu 283 domů. Pozoruhodné je, že nikdo nepřišel o život, bylo jen několik zraněných.
Domy byly tehdy hustě osídlené a tak bylo přes 2 000 lidí bez přístřeší a jen málo jich mohli přijmout ti, které neštěstí nepostihlo. Ostatní žili v okolních vesnicích a ve sklepích ve městě, protože brzy po požáru přišly dlouhé deště. Ihned chyběly ve městě potraviny a oblečení.
Zpráva o mimoňské katastrofě se roznesla po celých Čechách a mnoho lidí pomohlo. Ze 26 okolních i vzdálenějších míst přivezli žito, hrách, brambory, mouku, kroupy, máslo, sůl, čočku a 2 400 pecnů chleba. Praha poslala 280 modlitebních knih s tím, aby byly rozděleny chudým ! Peněžní dary došly ze 159 míst v částce 15 023 zlatých 34 krejcary. Každý dal, co mohl. Jedna blíže neuvedená společnost z Londýna poslala 3 500 zlatých, nejmenovaná chudá žena ze Židlová 36 krejcarů. Byly poskytnuty půjčky na výstavbu a Mimoň začala opět povstávat z trosek a popela. Bylo nařízeno nestavět ze dřeva, použít všechen upotřebitelný starý materiál, stodoly postavit na okraji města. Zákaz stavby stodol uvnitř města nebyl dodržován, proto v roce 1811 vydaly zemské úřady zvláštní nařízení, jehož neuposlechnutí mělo za následek pokutu 50 až 100 zlatých. Do konce roku 1806 stálo opět 57 nových domů a do roku 1810 stála Mimoň nově z kamene, z pálených i nepálených cihel, kryté taškami, břidlicí i plechem.
Z pozdějších požárů vzpomeňme jen ty větší. Dne 2. prosince 1842 večer shořelo 13 stodol při cestě do Vranova. Dne 13. červne 1846 lehlo popelem v Husově ulici 16 stodol a 17 domů, a za 9 dní potom zase 8 stodol za zámeckým parkem. Dne 26. června 1876 zničil oheň 4 domy v Příkopech. Brzy ráno 7. listopadu 1902 skoro úplně shořela továrna na nábytek firmy Lazar. V roce 1904 pořídilo město novou parní stříkačku, která prvně zasáhla 19. srpna téhož roku při požáru kůlny u domu čp. 75/IV.
Osud Mimoně nebyl v těch dobách nijak výjimečný. Na příklad roku 1779 vyhořelo židovské ghetto a staré město v Mladé Boleslavi. V říjnu 1787 shořelo v České Lípě 484 domů a 52 lidí při tom ztratilo život. Roku 1788 bylo kořistí plamenů 188 domů v Jablonném. Rok potom vyhořelo v Žatci 400 domů a v Jilemnici 200 domů. V roce 1797 ve Frýdlantě 82 domy, 1806 v Hodkovicích 224 domy, 1815 v Bělé 82 domy, 1820 v Mostě 275 domů, 1820 opět v České Lípě 519 domů a ve Cvikově 63 domy, 1825 v Osečné 23 domy. 1842 v Hradčanech 30 domů a v Doksech 82 domy, 1846 ve Stráži 104 domy, 1868 v Kamenickém Šenově 48 domů a ve Skalici 40 domů. Dubá vyhořela v ledech 1820, 1838 s 1845, Kravaře 1860 a Stvolínky 1874.
Z tohoto výčtu jen okolních měst vidíme, jak hrozným živlem byl oheň. Teprve moderní doba s výbornou hasicí technikou a nehořlavými stavebními materiály pomohla odstranit tyto katastrofy, kterých se kdysi lidé právem nesmírně obávali.