V listopadu 2009 začala v okolí Mimoně etapa výstavby solárních elektráren, které postupem času zabraly prakticky kdejaké volné místo, bohužel nevyjímaje ani pole, na kterých se donedávna ještě hospodařilo. V tom čase, napsal jsem o jedné z nich několik článků, souvisejících s výstavbou v naději, že konečně ubyde dýmajících tepelných elektráren, které pro svůj provoz potřebují více a více uhlí, jehož další zásoby leží již pod obydlenými místy. Viz. všeobecně známý příklad Horního Jiřetína.

Jenže bohužel, tato naděje se ukázala jako naivní a lichá. Solární elektrárny rostly a mnohde ještě pořád rostou nikoli pro naše energetické blaho, ale hlavně pro státní dotaci na takto vyrobenou energi. Což se na jednu stranu dá pochopit, pokud by projekty byly v rozumném měřítku a na pozemcích neobdělávaných, či prostě jinak nepotřebných k zemědělství, či k činnostem s ním spojených. A do toho všeho vstupují informace, že omezit výkon tepelných elektráren není tak jednoduché a že s dalším připojováním solárních elektráren hrozí přetížení sítě, či dokonce black-out. A když na sklonku roku 2010 vláda utáhla dotace na solární energii zpět na rozumnou míru, všechny pro nás neznámé a prakticky bezejmenné firmy, které tyto elektrárny staví za pomoci zahraničních dělníků se začaly stavět na zadní a hrozily vším možným, včetně arbitráží a nevím, čím vším ještě. Prakticky tím ale jen potvrdili, že nikomu z nich o ekologii nejde ani v nejmenším.

A nyní, dva roky po "solární revoluci", kdy není problém ani v kdysi nedotčeném koutě světa, jakým byl bývalý VVP Ralsko narazit na solární park nastal čas rozhlédnout se kolem sebe a zamyslet se nad tím, jestli tohle všechno bylo zapotřebí a jestli spousta věcí nešla udělat kapku jinak. Nechci být generálem po bitvě, jen mne prostě mrzí, že náš stát vedli do nedávna lidé, kteří takto nešťastným způsobem nastavili "pobídku" pro investory do solární energie a prakticky z původní egologické myšlenky stvořili byznys, který se nekouká napravo, ani nalevo.

Ilustrační fotografie byla pořízena na jednom solárním parku, který sahá od bývalých Velkovýkrmen prakticky až k lesu u bývalého mostu přes Ploučnici. Takže zastánci cyklostezky vedoucí po bývale železniční vlečce mají podle všeho definitivní utrum. Zabezpečení těchto (nebo alespoň tohoto) solárních parků je fakt obdivuhodné. Než jsem se dostal na druhý konec, byla ze mne mediální hvězda, díky kamerám rozmístěných na každých 50 metrech + v každém rohu detektory pohybu a plot se snímači téhož. A jako vždy aktivní sekuritas, kteří by neváhali poštvat na vás psa. Jenže dokud nenarušíte pozemek parku, mají smůlu. Přesto doporučuji vyhýbat se těmto místům obloukem.