Železniční neštěstí u Rynoltic
|
Publikováno: 8. prosince 2010
|
Tentokrát nebudeme přímo putovat krajinou, ale můžeme si v teple domova v předvánoční době připomenout i trochu historie, týkající se naší železniční tratě – severočeské transverzálky, která Mimoní prochází směrem od České Lípy na Liberec. Podíváme se ale na poněkud smutnou historii a vrátíme se na Štědrý den r. 1945. Využijeme přitom železniční literatury a starých časopisů Železničáře.
Tato železniční trať, zejména v úseku od Liberce do Křižan, je velmi krásná, romantická, noří se do ještědských lesů a pětkrát se ztratí a zase vynoří z tunelů, klene se několikrát nad hlubokým údolím kamennými viadukty. Krátce po válce, na Štědrý den roku 1945, se mezi stanicemi Křižany a Rynoltice, událo železniční neštěstí.
|
Tehdy byl ve stanici Křižany poměrně rušný provoz, bylo krátce po válce, i v noční době se zde přestavovaly vlakové vozby, zejména s transporty osvobozených vězňů a zajatců z různých koncentračních a zajateckých táborů, ale i různé vojenské věci a materiál, prostě byl zde čilý ruch. Bylo již po půlnoci a byl Štědrý den. Železničáři byli unavení z velkého zatížení, v hlavách jim běžely myšlenky na vánoce, na své blízké, na nedávné osvobození a byli asi už otupělí pohledy na nekonečné transporty i na lidské utrpení. Těžko říct, zda a jak selhal lidský faktor. Faktem však je, že při posunu transportu osvobozených sovětských zajatců, mířících do své vlasti, došlo k ujetí osmi vagonů směrem na Jablonné v P. Obsazen měl být první vagon sovětskými ženami, odvlečených za prací do Německa, v druhém vagoně byla matka s jednoměsíčním dítětem. Na klesání kolem 24 promile nabíraly vagony šílenou rychlost, nebylo pomoci. Vagony se přeřítily přes tehdejší stanici Schönbach ( dnes zastávka Zdislava ) a pokračovaly dolů do Rynoltic, kde je spád ještě větší. Téměř stokilometrovou rychlostí vagony prokličkovaly zatáčkami klesající tratě a před stanici Rynoltice v prudkém oblouku došlo k tragédii. V čase 1 h., 25 minut, mělo dojít k vykolejení vagonů. Tři ženy zemřely na místě, další po převozu do nemocnice, dalších 8 bylo zraněno těžce a 17 lehce. Jako téměř zázrakem přežila žena a její kojenec z druhého vagonu. Tato žena zřejmě v pudu sebezáchovy stačila zabalit kojence na hadrů a polštářů a před nehodou jej vyhodila z okna. Matka sama nehodu přežila jen s lehkým zraněním, dítě se našlo živé a jako zázrakem nebylo ani nijak zraněné. Mrtvé ženy byly pohřbené na rynoltickém hřbitově.
Bohužel, oběti nehody měla zneužít bolševická propaganda a udělala z nešťastnic téměř hrdinky, na výročí osvobození ( tehdy 9. května ) se kladly květiny na hrob. Po roce 1989 měl být hrob znehodnocen, zničeny nápisy s rudou hvězdou, hrob postupně zarostl. Ale to už je jiná historie. Samotná událost je o to smutnější, když si uvědomíme, že ženy prožily strasti a utrpění v době války, kterou přežily a zachránily si zřejmě holý život. Cestovaly do své vlasti, a i když je nečekalo nic dobrého, určitě už měly své plány. A tak tedy pro některé již nebylo ze severočeské transverzálky návratu. Nebohé ženy si v této předvánoční době určitě naší tichou vzpomínku zaslouží.
|
Počet komentářů: 1 Komentáře ... (poslední: 8. prosince 2010 8:43) |
Autor: LáďaB |
Přečteno: 4360x |
|