Letos je to již dlouhých sedmdesát let, co ve vojenském prostoru tragicky zahynul gen. Sochor. Můj velmi dobrý kamarád Pavel R. z Jablonného v Podještědí v té době sloužil jako osobní řidič velitele vojenského prostoru Mimoň. Jeho vyprávění o celé té hektické době, kdy komunisté likvidovali válečné hrdiny je opravdu zajímavé.
Pro ty z Vás, kdo nevíte, tak gen. Sochor zahynul 16. srpna 1950 nedaleko od Mimoně na cestě vedoucí do Hamru na Jezeře na místě, kde se dodnes říká "U Sochora".
Na tom místě je dnes postaven pomník k uctění jeho památky.

Jako řidič velitele vojenského prostoru Mimoň mám několk vzpomínek na gen. Klapálka, gen. Janka a v tu dobu ještě na pplk. Sochora.
Všichni tři to byli dle mého názoru velmi čestní důstojníci, vlastenci a vojáci si jich nesmírně vážili. Třeba parašutisté a průzkumníci Sochorovi říkali "to je náš táta" a on často o nich mluvil, že jsou jeho děti.
Generál Klapálek často jezdil na chalupu na Skelné huti (mezi Mimoní a Kuřívody, za prachárnou). Pokaždé, když jsem mu přivezl zprávu, třeba i v noci, jeho paní nebo on mi dali svačinu, koňak a peníze na pivo. Poslední zprávu jsem mu přivezl v 00,30 hod. Opět mě paní pohostila a on mi pak řekl asi toto :
"Přivezl jsi poslední zprávu zde do chalupy. Čepička mi dává na vědomí, že končím. Buď půjdu do penze, nebo to dopadne hůř." Dal mi 500,- Kč na pivo, poděkoval mi za služby, podal ruku on i jeho paní. Vím to velmi dobře, že do Prahy druhý den odjel s paní. Nikdo ho nepřijel zatknout.
Generál Janko byl voják tělem i duší. V tu dobu to byl nejmladší generál. Vojáci měli radost, když přijel do prostoru na neohlášenou kontrolu. Než se dostavili jejich velitelé, Janko již věděl o poměrech, stravě, ubytování atd. a poučen o všem hovořil s veliteli. Janka jsem často vozil do loveckého zámečku na čekanou. Nikdy nezastřelil zdravou zvěř. Z jeho rozhovorů jsem poznal, že miluje "ruský lid" a uznává R.A. Však s nimi spolubojoval. Koncem roku 1970 jsem se od důstojníka z MO dozvěděl, že gen. Janko se nemohl vyrovnat s tím, co se stalo v roce 1968. Pod Strahovem se jako vlastenec a voják sám zastřelil.
Podplukovník Sochor - in memoriam generál - často jezdil do Stráže. Říkal, že jede ke svým dětem. U nás si ho důstojíci velmi vážili i když Stráž, Zákupy, Hračany byly mimo náš prostor.
Zahynul při autohavárii. Do auta Tudor, ve kterém jel ze Stráže do Mimoně přes vojenský prostor na jedné křižovatce do něj zprava narazilo menší nákladní vojenské auto. Sochor seděl vedle řidiče, dostal plný zásah. Celkem dvakrát jsme zjišťovali, jak se to stalo. Byla to nepřehledná křižovatka. Řidiči přes terén na sebe neviděli. I při soudním řízení se konstatovalo, že v nepřehledné křižovatce řidič nákladního auta vjel na křižovatku vyšší rychlostí, zatáčel vlevo a zavinil havárii auta, které jelo rovně. Tím zavinil smrtelné zranění pplk. Sochora. Pokud si vzpomínám, řidič nákladního auta Hudson se spolujezdcem vezli prádlo do Stráže.
Osobně jsem přesvědčen, že došlo k velmi nešťastné tragédii v prostoru, kde řidiči na sebe neviděli, až došlo k havárii. Žádná tajná služba, žádná STB v tomto prostoru to nemohla zorganizovat, jak se někde psalo a jsou "zaručené informace".
Že u někoho byl Sochor v nemilosti, že mu záviděli úspěchy, slávu a uznání, to je pravda. U vojáků a velké části důstojníků z východní fronty byl uznáván a velmi si ho vážili.
To je moje vzpomínka na vojenskou službu, kdy generál Svoboda končil a Čepička nastupoval jako ministr obrany.