Je to přesně týden, co jsem zveřejnil velkou pochvalu k obnovení památníku padlým z 1. světové války u Božího hrobu.
Namísto kanónu je tam zase to, co tam kdysi bylo.
Když se podívám na reakce v komentářích, je neuvěřitelné, co Mimoňáci dovedou vyproduktovat.
A ten, který mi říká, že : ...Pepku ty se styď, ty jen zase řitilezíš! 100x fuj! ten je boží a nemá chybu. Komu jenom mohu "řiťolezit" ?
Nicméně došel mi majl. Souhlasím s ním naprosto a tak se na něj podívejte sami.

Je mi smutno z těch slov, které zde padají. Asi jsem měl napsat pár slov nebo raději celý podrobný článek do Zpravodaje. Takže jen velmi stručně. Tento památník byl vybudován na paměť padlým občanům našeho města Mimoň bez ohledu na jeho národnost. Jedná se o padlé v první světové válce, kdy Mimoň byla součástí Rakouska-Uherska a nechalo jej zhotovit město Mimoň v roce 1923 jako úcta ke svým občanům. Prosím, přečtěte si datum, psal se rok 1923, tedy v roce, kdy naše město, ač bylo převážně německé národnosti (přes 90 %) náleželo do Československé republiky, kde v čele byl česko-slovenský president T.G. Masaryk, kdy vládla česko-slovenská vláda, kdy jakékoliv nacionalistické strany neexistovaly ani v Německu, kdy zákony tohoto státu vydával česko-slovenský parlament, který mimo jiného vydal i zákon o likvidaci všech památníků, který připomíná bývalou monarchii, takže bylo nutno odstranit i památník císaře Josefa II. na dnešním Kozinově náměstí. Nikdy však tento první česko-slovenský parlament nevydal zákon o nerovnosti občanů různé národnosti.
Od roku 1947 stál tento památník zahalen až do období rozhraní 50. a 60. let (nevím to opravdu přesně). později byl nahrazen známým dělem. To, že je uváděn v německém jazyce a to ještě pro většinu obyvatel našeho města těžko čitelným písmem je dáno podmínkou, že památník musí být zřízen v původním stavu. Je však chybou zřizovatele a obnovatele, že se nenašly prostředky, aby vedle něj byla zřízena i popisující tabule. Pokud jsem informován, tak původně zde měl být tento zřízen spolu s oficielním znovuodhalením. Protože však zastupitelstvo našeho města nenašlo prostředky, které nebudou nijak veliké, bude tato prý dodatečně zřízena až v roce 2009. I tak, za takovouto obnovující práci je nutno jen poděkovat a ty, kdo odsuzují tuto činnost jsou lidé, kteří prostě nechtějí, aby naše město se dostalo opět tam, kde kdysi bylo. Víte Vy rádobykazatelé, že naše město bylo za první republiky hodnoceno jako druhé nejrozvinutější a nejkulturnější město severních Čech ?
Pro Vaší informaci ještě jednu poznámku, související s tímto památníkem. V Mimoni byl zřízen po dobu 1. svět. války i vojenský lazaret, kde umírali též lidé na následky svých zranění, útrab a nemocí, které si sem přivezli z bojišť. Tito zemřelí byli většinou pohřbeni na náklady města na místním hřbitově. Nejednalo se o žádný společný hrob, i když hroby všech těchto zemřelých jsou na jednom místě tam, kde byl po roce 1948 zřízen památník padlým Rudoarmějcům. Rozhodnutí o válečném hrobě, který nesmí být zrušen jedině za podmínky, že by byl zrušen celý hřbitov, byl vydán městským zastupitelstvem v Mimoni v roce 1927. Jména všech zde pohřbených i jejich přesná místa jsou naštěstí zachována alespoň v kronice.
Lidé, prosím Vás, zamyslete se nad sebou. než vyřknete urážející slova. Každý se muže někdy mýlit, ale je třeba i lidem vysvětlovat, co se děla a také proč. To padá na hlavu i těch, kdo rozhodují a provádí.
Na rozdíl od mnohých, co se nepodepisují. Tak mé jméno je Osvald Hons, jsem mimoňský rodák, narodil jsem se ještě v ČSR, je mi sedmdesát let a můj otec se nikdy nehlásil k Němcům, za což byl samozřejmě po celou 2. svět.válku v Mimoni policejně sledován. Má matka byla Němka a její otec je též na seznamu obětí 1. světové války.