Dětmar, jeden z nejstarších kronikářů, píše: Jedna stará, ale v roce 1004 nepopsatelně nesnadná cesta vedla ze Žitavy směrem na Jablonné, Mimoň, Mladou Boleslav, Nymburk, Čáslav a Jihlavu přes Čechy. Ano, spojovací cesty jsou prastaré a byly nutné, protože každé město mělo privilegium na jiné řemeslo a tak byla nutná výměna zboží. Proto byla udělována i privilegia obchodu, např. Mimoň měla volný obchod se solí a vínem. Protože cesty bylo nutno udržovat sjízdné a zajišťovat na nich bezpečnost, měla města právo vybírat clo od projíždějících obchodníků. V Mimoni byla jedna celnice u starého zámku a jedna v Žitavské ulici. Clo patřilo městu, případně místnímu feudálovi. Majitelé pozemků, přes které vedla silnice, požadovali odevzdání všeho, co z vozu při jízdě spadlo. Často se přihodilo, že vozkové byli přepadeni a oloupeni sběří všeho druhu.

Jak píše kronikář, cesta, po které museli povozníci jeti, byla přísně předepsána. Ti, kteří byli chytáni na zakázané cestě, ztratili celý náklad a dostali těžké tresty. Podle zachovaných celních sazeb víme, co se tehdy vlastně vozilo: obilí, ryby, kožešiny, sukno, lněné plátno, prasata, kozy, ovce, sůl, hovězí dobytek, solené maso, pivo, víno, kůže, med, železo, pepř, šafrán, vosk, zázvor, vavřín, kmín, lůj, sádlo. Clo se neplatilo jenom ze zboží, ale i z koní, kteří táhli povoz a za sebe musel zaplatil i každý žid, který celní závoru prošel.
Majitelé panství a měšťané museli upravovat silnice, zajišťovat přejezd přes průsmyky a bažiny, stavět pevnosti a na nich vydržovat ozbrojené strážce, kteří pocestné doprovázeli přes nebezpečná místa. Křoví okolo silnice muselo být vysekáno do vzdálenosti, na kterou může být hozen rukou větší kámen. Clo v Mimoni je zaznamenáno jako prastaré již při koupi panství Janem z Vartenberka, který padl při jedné šarvátce 6. ledna 1316 ve východních Čechách. Později byla zřízena kratší cesta z Jablonného přes Stráž a Svébořice do Kuřívod a po třicetileté válce zřídila vrchnost celnici ve Svébořicích. Koncem 18. století ztratila celnice v Mimoni význam. Silnice však přesto byly udržovány. Tak byla položena kulatina na bažinatá místa na dnešním Kozinově náměstí, u hotelu Beseda, v Husově ulici a v Okrouhlické ulici. Vozy byly jednoduché, někdy měly i dřevěné nápravy, kola často bez železných obručí. Náklad se upevňoval provazy, brzdu představoval dřevěný špalek, který byl přitlačován na kola. Na rozvoře visela lucerna a bečka smolné masti na kola. Na pár koní se nakládalo 7 - 8 q, na čtyřspřeží nejvýše 15 q. Jeden kůň nesl sedlo, do kterého v místě příliš úzké silnice vozka nasedl.
Vedle nejstarší silnice do Jablonného a Kuřívod vznikla také silnice do Lípy, která vedla jako prašná cesta pod kostelem směrem podél hrnčířských polí do Bohatic, Zákup a Lípy. Jiná silnice vedla přes Svébořice do Osečné. Pod vrchem Kalvárie byla cesta po úpatí Strážného do Kamenice. Na Pískách (Lužická ulice) odbočovala jízdní cesta přes Pertoltice a Grunov do Brniště. Na jih z města byla cesta do Kummru (Hradčany), Stražova a Bělé.
Až do počátku minulého století se na vzhledu těchto silnic mnoho neměnilo. Teprve po napoleonských válkách začíná zřizování trvalých pevných cest. Tak v letech 1815-1817 je postavena řádná silnice Kuřívody - Mimoň - Jablonné, přičemž byl vydlážděn vnitřek města Mimoně. Nová silnice na Zákupy a Lípu v letech 1833-1834 odbočovala již z Kozinova náměstí, prašná cesta pod kostelem byla opuštěna. Do Svébořic byla postavena silnice v letech 1839-1841 a do Grunova přes Pertoltice 1864. Hvězdov a Okna se dočkaly silnice 1893. V posledních letech před 2. světovou válkou spojila řádná silnice Mimoň a Doksy přes Boreček a Hradčany. Všechny jmenované silniční spoje byly po roce 1945 postupně upravovány pro moderní dopravu, rozšiřovány a opatřeny asfaltovým povrchem, ve městě dlažbou a asfaltem.
Mýta okresní byla zrušena 1890, státní 1902 a mostné roku 1891.