Protože podle všech známek měla Mimoň farní kostel již od 12. století, muselo být také zajištěno obydlí pro duchovního správce. Lze se tedy právem domnívat, že vedle kostela vždy stálo nějaké obydlí pro faráře. Jistě nebylo velké, protože katoličtí duchovní měli tehdy již povinný celibát, a nebylo tedy třeba počítat s prostorným obydlím pro celou rodinu. Kolem roku 1376 měl farář v Mimoni ku pomoci kaplana, což se v následujících letech čas od času znovu vyskytlo.Z historických pramenů nelze zjistit, kde tito kaplani bydleli. První pevný časový údaj o faře je z roku 1646, kdy byla postavena malá dřevěná budova. Proto první řádně ustavený a finančně zajištěný kaplan, který nastoupil v roce 1667, nemohl v této stále faře bydlet a byl na byt i stravu u zámeckého hejtmana. Když byl postaven nový kostel, byl položen i základ k nové prostorné faře dne 7. září 1675. Stavbu vedl litoměřický stavitel Julián Broggio a v roce 1677 ji ukončil. Rok nato byla ve dvoře fary postavena vlastní samostatně stojící budova pro kaplany, takže již nemuseli bydlet v zámku.

11. června 1806 při velkém požáru města shořela mimo jiné i fara a obydlí kaplanů. Když oheň vypukl v půl jedenácté ráno v domku na jižním kraji města, spěchal tam ku pomocí i farář se svými dvěma kaplany. Ale silný jižní vítr a dlouhé období sucha byly příčinou rychlého rozšíření požáru, a tak se všichni duchovní vrátili k hořícímu kostelu a faře. Cenné věci z kostela a matriky uložili do sklepa fary a zasypali pískem, čímž zachránili důležité záznamy před plameny. Jen s nasazením života pak unikli z hořící fary. Na faře shořelo zařízení pokojů, náčiní, polní nářadí, jen jeden z kaplanů měl více štěstí, protože jeho pokoj začal hořet poslední a mohl být včas vyklizen.
Duchovní bydleli po požáru až do vánoc ve špitále ve světnicích bez kamen. Potom je vzali bydlet do domu čp. 57/II. Krajská komise rozhodla obydlí kaplanů zbořit a faru znovu postavit. Ta byla koncem října 1807 opět schopna k obývání. Bývalé byty kaplanů byly změněny ve stáje a od té doby kaplani bydleli v budově fary.
Roku 1844 čítala farní knihovna 60 svazků teologických spisů. Farní archiv při požáru nejméně utrpěl a nám dnes doplňuje velmi důležité zprávy v mezerovitých místních dějinách.
V březnu 1896 byla ve dvoře fary vykopána 22 m hluboká studna. Předtím bývala v zahradě pod farou pumpa, která byla ve spojení s vodovodem vedoucím do pivovaru (na místě dnešního kina).
Při konci 2. světové války 8. května 1945 byla fara silně poškozena leteckou bombou a byla velkým nákladem obnovena.