Po odchodu wehrmachtu si antifašistická skupina ihned ustanovila tzv. Národní stráž, která si 9. května obstarala zbraně v kasárnách SA nedaleko Hardikovského statku, který byl prakticky opuštěn až na několik jedinců, kteří se zde ukrývali a nebyli ochotni bojovat, zpracováni již výše uvedenými německými antifašisty, kteří se sem vrátili v nastalém zmatku jako příslušníci této jednotky již dříve. Členy Národní stráže byli výhradně Češi, nebo Němci, kteří perfektně ovládali český jazyk, aby se předešlo případným nedorozuměním, kdyby Česká národní stráž promluvila německy nebo lámaně česky v nevhodný okamžik. Členy této Národní stráže byli Josef Hons, který se včas vrátil z Berlína, kam byl nasazen, Alois Hons, Vitík, Sobota, Dušek Bedřich, Chleborád, Němci Fr. Mayer, který působil později jako pracovním ve Správní komisi pro německé otázky, Suske, Oswald Reichelt a Kirschner. Jejich prvořadým úkolem bylo v prvních hodinách zajistit ve městě pořádek a bezpečnost všech obyvatel bez rozdílu národnosti až do příchodu pravidelných pořádkových sil.

Údaje, které jsou uvedené v mimoňské kronice, že tato Národní stráž vznikla již 5. května a že zbraně získala od wehrmachtu v kasárnách SA za kostelem již 5. května, že odzbrojovala jednotky wehrmachtu na křižovatce silnic u hostince U Jelena bez jakýchkoliv problémů, jsou nepřesné, protože teprve 8. května odchází z Mimoně velitel místní posádky SA Hetzel (se sídlem v dnešní Pražské ulici), který ještě předtím než uteče všem vyhrožuje, že nechá na místě likvidovat jakýkoliv projev nepřátelství proti dosavadním říšským zákonům. Je však skutečností, že mnozí příslušníci sami od sebe odhazovali své zbraně a hledali si civilní oblečení u obyvatel města. Jedinci se i dobrovolně vzdávali, jakmile narazili na kohokoliv, který nenáležel německé mocnosti, což však mohlo být i pro ně nebezpečné ze strany některých fanatiků, kteří se i v Mimoni nacházeli a kteří doslova utekli až v již uvedený 8. květen. Na tom všem ovšem místní Národní stráž neměla žádnou zásluhu).
Na křižovatce u hostince U Jelena však byly od večera 8. května, stejně tak na všech přístupových silnicích a cestách do města hlídky, které sledovaly veškerý pohyb a při tom docházelo k jednotlivým odevzdáváním zbraní, které se odkládaly na určená místa, aniž by se vzdávající přesně registrovali. Většinou se chtěli pouze rychle a pokud možno v přítomnosti svědka zbavit své výzbroje. V žádném případě nedošlo k žádnému konfliktu. Každý pouze očekával, co se bude dít v nastávajícím čase. Zápis v městské kronice je nepřesný v tomto bodě. -pz.OH).
Převážná část německého obyvatelstva v M. byla na konci války zcela morálně zdecimována a se strachem očekávala svůj další osud. Prohlašovaný boj do posledního muže se prostě v M. nekonal, (protože fanatici utekli 8.5. ráno). Občané M. a i někteří dřívější agilní nacisté naopak přicházeli se svými příbuznými a dalšími spoluobčany za těmi, o kterých věděli nebo předpokládali, že náleželi mezi skupiny antifa z řad Němců i Čechů, kde doslova prosili o ochranu před očekávaným budoucím násilím o shovívavost při posuzování jejich minulé činnost. (Nutno konstatovat, že většinou se jednalo o svedené, kteří skutečně neublížili, protože mohli tak učinit již v době plné slávy Říše či v době, kdy zde tato nacistická síla byla ještě silná, když nyní věděli ke komu mají jít prosit o pomoc. Nutno konstatovat, že tito antifa také nikomu neublížili, pokud se opravdu neprovinil udáním, které vedlo k persekucím daných osob. Pokud se však stala někomu křivda, pak to zavinila zcela jiná skupina lidí, která hledala zcela jiné hodnoty nežli lidské. O takovýchto lidech jsem psal na stránkách mimoňského zpravodaje v souvislostech s Lehmanovou kronikou.-pz.OH).
(Mnoho Němců uteklo ihned do Německa, byli mezi nimi většinou Němci s liberálním smýšlením, ovšem s velkým strachem před budoucností, protože si dělali často výčitky za ty, kdož se o to vše zasloužili nebo proto, že měli své příbuzné ve wehrmachtu, přičemž si však neuvědomili, že to byla jejich zákonná branná povinnost Německa., kam i Mimoň náležela v době okupace. Po příchodu Rudé armády tyto Němce převážela právě tato vojska na svých malých nákladních autech. Ti, co však zůstali, museli se později podrobit odsunům v intencích zákonů, které byly vydány v následující době ČSR. -pz.OH).
V mim. kronice, díl III. str.33 se uvádí, že : V posledních dnech války byla v dnešní Pražské ulici proti Lipové ul.( od roku 1948 Posádková správa, poté ZDŠ a posléze Multiservis -pz.OH) bylo umístěno vojsko SA (tzv. Sturmabteilung), což byla německá polovojenská organizace. Jejich náčelník Hetzel, bývalý jatecký v Mimoni, když byl vyzván, aby vyvěsil bílý prapor prohlásil, že nechá postřílet všechny rudé příslušníky SA a Mimoň bude hájit do posledního muže. Byl jedním z prvních, kteří ještě před příchodem RA utekl i s rodinou.
Městský úřad převzal ihned po válce od stávajícího německého starosty M. Puhla správu města, v jehož čele stál Josef Kočí.
Rudá armáda přichází do M. od Jablonného. Na českolipské křižovatce je vítala hlídka antifa Julius Hocke, František Mayer, Oswald Reichelt a příslušníci Národní stráže. Velitel nadporučík Novikov se posádkou ubytovali v hotelu Beseda. Tento velitel Novikov dal souhlas NS k nošení zbraní i nadále. Další vojenské jednotky RA pokračovaly směrem na Kuřívody - Mnichovo Hradiště. (Pokud si vzpomínám, tak podle vyprávění mé matky na této křižovatce byla také hlídka, ale výše uvedená byla v prostoru mezi dnešní Žitavskou a Pertoltickou, kde kontrolovala přístupy od Pertoltic a Jablonného. Velitel národní stráže byl přivolán z jiného úseku hlídky. Přivolání bylo provedeno motocyklovou spojkou velitele oddílu RA Novikova. Se spojkou jela moje matka, která jí ukazovala cestu. Celá hlídka antifa spolu s oddíly RA se mezitím přesunuly k výše uvedené křižovatce u hostince U Jelena. Po splnění úkolu nějaký velitel, (velitel to byl určitě, protože mu říkali komadir a mně, který tehdy neuměl česky natož rusky, toto slovo zůstalo dodnes v paměti) ale již si nevzpomínám na jeho jméno, spolu s motospojkou (se sajtkárou) a mojí matkou přijeli k nám do Skřivančí ulice, aby jí odvezli domů ke svým dětem. U nás se však několik hodin zdrželi. Dostali občerstvení, oholili se a pohovořili si se sousedy, kteří k nám zprvu bázlivě přicházeli se podívat na naše hosty. Většinou se jednalo o Němce. Vzpomínám na komickou situaci, když mladší poddůstojník jako motospojka ukazoval, že zastřelí každého nacistu tatatatata a jak se sousedi strašně zalekli a strachem téměř oněměli a jak si ulevili, když komandir musel uklidňovat postrašené, že už je po válce, že již se střílet nebude. -pz.OH).
Jako ještě jednu poznámku z konce této doby. KSČ byla obnovena tajně již před koncem války a iniciátory byli Němci a nikoliv Češi, i když tito, pokud o tom byli informováni ihned na tuto myšlenku přistoupili. Iniciátory byl František Mayer a Julius Hocke, ke kterým se přidal jako první Čech Alois Hons. Oficielně pak KSČ z ilegality vystoupila až po bombardování Mimoně 8.května 1945. -pz.OH)