Hradčany leží mezi Doksy a Mimoní v centru bývalého vojenského újezdu. První zmínka o vsi Kummer ( v překladu „hoře“ ) je v pozemkové knize panství Doksy z roku 1711, ale její původ sahá do dob mnohem starších. Z osady u kupecké stezky z Hradiště ( Mnichovo Hradišgtě ) do Lipé ( Česká Lípa ) vznikla zemědělská ves s asi dvaceti hospodařícími statky. Na počátku 18. století vznikla na řece Ploučnici pila a pílilo se tu dřevěné uhlí. Průmyslový rozvoj vyvrcholil postavením vysoké pece na tavení železa. Železná ruda se těžila v lesích mezi Borným a Bukovou, což potvrzují některé místní názvy ( Havířský vrch ) či přímo zbytky po těžbě. Ruda obsahovala asi 40 % železa a týdně se ho vytavilo až 130 centů. Ke zpracování odlitků byl na Ploučnici postaven železný hamr. Vytěžením ložiska počátkem 19. století vysoká pec zanikla, stejně jako barvírna kartounů a bělidlo na řece. V roce 1870 byla v Mimoni založena Fischelova továrna na nábytek, do které velká část obyvatelstva docházela pracovat. V této době byl v Kummru vrchnostenský statek, ovčárna a myslivna. Ves neměla nikdy kostel,
jen malou kapličku.

První zmínka o dvoutřídní škole je z roku 1789. V roce 1843 měla obec 529 obyvatel a svého rychtáře. od roku 1850 byl volen starosta. Roku 1883 byla postavena nová školní budova a roku 1896 přestavěna myslivna. Ve vsi byly aktivní některé spolky jako hasiči, veteráni, či pěvecký spolek. V roce 1900 poklesl počet obyvatel na 397. Na počátku 20. století počal stoupat význam místa jako letoviska. Přispěním majitelů panství Valdštejnů byla na břehu Hradčanského rybníka v roce 1905 plovárna s poukázáním výtěžku do obecní pokladny. Vznikl i hotel. V roce 1909 byla postavena okresní silnice z Mimoně na Doksy. V roce 1926 se přistěhoval první Čech František Matoušek, majitel hotelu „Na Pláži“. Další dva Češi František Brtna a Jan Večeřa se přistěhovali v roce 1931. V roce 1932 byla ves elektrifikována Škodovými závody.
Ve třicátých letech byla plocha u Kummru vytipována vojenskou komisí jako „zastřené letiště“, tzn. s možností přistávání letadel při cvičeních či mobilizaci. 24. září 1938, kdy byla vyhlášena mobilizace, německá mužská část obyvatelstva utekla do lesů, aby nemusela narukovat. 10. října ve 14 hodin se ve vsi objevila první jednotka wehrmachtu. velitel pronesl řeč, pálily se obrazy presidenta a české knihy. 15. března 1939 přes Kummer projely znovu jednotky whrmachtu kvůli obsazení zbytku republiky. Koncem roku zde žilo 386 obyvatel.
V roce 1941 byl dosazen jako policejní inspektor František Florián, muži podléhající říšské branné moci, narukovali na frontu. První setkání s válečnou realitou zažili obyvatelé 2. března 1945, kdy němečtí stíhači rozstříleli nad Kummrem americký bombardér B-17 výr. čáslo 43-37871 od 551. squadrony 685. Bomber Group, který měl za cíl Drážďany. Stroj po zásahu explodoval ve vzduchu a jeho trosky se zřítili poblíž silnice Mimoň – Dolní Krupá. Za řízením seděl 1/Lt. Robert A. Krahn. Všech devět členů posádky se zachránilo na padácích ( jeden přistál dokonce v Máchově jezeře ) a byli zajati. 6. března 1945 přijela na vozech tažených koňmi německá stavení jednotka se zajatci budovat letiště. Protože se počítalo s provozem velkého množství letadel, bylo nutno upravit plochu i u vesnice Hvězdov.
Nasazení velkého počtu lidí a rozsah prací vedl štáb 1. ukrajinského frontu k vysazení čtyrčlenné zpravodajské skupiny hloubkového průzkumu v noci z 15. na 16. března. Vedl ji Slovák Andrej Zvára, dalšími členy byli Rus, Němec a Polák. Rus se zabil při seskoku. skupina měla v kraji osídleném německým obyvatelstvem mizivé šance a místní Volksturm na ně uspořádal hon. Po několika přestřelkách je Němci obklíčili u hájovny Skelná Huť, kde jim poskytl potraviny a úkryt nadlesní Karel Krejča. Při přestřelce, kdy padl volksturmann Sprenger, Němci utekli a výsadkáře převedl Krejča do polesí Strážov. 1. dubna se na nově vybudovaná letiště přesunulo pět leteckých jednotek : bitevní II/SG2 pod velením maj. Karla Kennela ( ve výzbroji bitevní Focewulfy FW-190A a F ), protitanková 10.(PZ) SG2 pod velením Lt. Antona Korola ( FW 190F a JU-87G ), štábní letka Stab/SG2 pod velením Obersta Hanse-Ulricha Rudela ( FW-190F a Ju-87G ). Stíchací ochranu poskytovala II/JG6 „ Horst Wessel“ Hptm. Weyla s dlouhonosými FW-190D. Na hvězdovském letišti přistála bitevní I/SG77 Hptm. Hanse-Joachima Branda ( FW-190A a F ). Všechny tyto jednotky létaly na podporu německých jednotek přibližující se fronty v Sasku. 9. dubna provedli Američané nálet na kummerské letiště. Zničili 10 německých letadel, zahynuli tři němečtí vojáci a jeden civilista, bylo poškozeno několik domů a rozbita všechna okna.

8. května jel uzavřeno příměří, pěší kolona jde na západ ke spojencům, tři JU-87 a čtyři FW-190 odlétají pod velením Rudela do Kizingenu v Bavorsku, kde se vzdávají Američanům. Pěší kolona je ještě v Mimoni napadena náletem sovětského letectva. je poškozeno 52 obytných domů, hotel Beseda, kino a most přes Ploučnici. 9.5. vyvěšují obyvatelé Kummeru bílé vlajky.

10.5. předává německý starosta Karl Beckert správu revolučnímu výboru pod vedení Františka Brtny ( další členové František Florián, Jan Večera, Karel Florián ). 11.5. projela vsí jednotka Rudé armády směrem na Prahu. 15. června přijíždí strážní letka, aby zajistila letadla a materiál na letišti.
3. října 1946 začíná vytyčování hranice vojenské oblasti za osobní přítomnosti gen. Svobody. Ve volbách téhož roku získaly strany následující hlasy : KSČ 74 hlasů, ČSSD 37, národní socialisté 22 a lidovci dva. 24. září 1947 se členové MNV rozhodli o vrácení názvu „Hradčany nad Jezerem“ ( úředně vyhověno bylo 25.8. následujícího roku ). 10. dubna 1948 byla zřízena stanice SNB s vrchním strážmistrem Václavem Profousem, prap. Václavem Hladkým a strážm. Josefem Proškem.
4. července 1951 je vystěhováno civilní obyvatelstvo a obec přejímá vojenská správa. Od března 1946 se totiž začíná s výstavbou výsadkové jednotky a v říjnu 1947 přicházejí její první členové do Zákup (budova bývalé lesnické školy). Na letišti v Kummru se počalo s výstavbou základny vzdušného výcviku. Únorové události roku 1948 vedly k zatčení a uvěznění většiny důstojníků v čele s gen. Palečkem pod vykonstruovanými záminkami, což se odrazilo i na kvalitě výcviku.
V listopadu 1949 se na letiště přemístila kluzáková letka por. Kočiše. Měla k dispozici dva větroně VT-52 Jeřáb, dva vlečné letouny K-65 Čáp a tři kluzáky NK-4. Po smrti por. Kočiše ( zabil se při letu s čet. Zátopkem) převzal velení npor. Ján Rapčiniak.
29. ledna 1951 byla ( v už přejmenovaných Hradčanech ) ustavena kluzáková a balonová letka. V únoru dorazily dva silně opotřebené balony ze SSSR ( dostaly označení UBVS-640 ). Pro pokračovací výcvik parašutistů sloužily americké letouny C-47 Dakota z dopravního pluku ve Kbelích. V říjnu 1951 bylo rozhodnuto přeložit výsadkové síly do Košic a Prešova, do týlu předpokládané fronty. V Hradčanech tou dobou působil 47. průzkumný letecký pluk s letouny C-3. Po měsíci byl zrušen a byly z něho vytvořeny dva bombardovací letecké pluky ( 24 a 25.),jako základ 46. bombardovací letecké divize. Letouny C-3 vybavené zařízením pro práškování a Mosqiuta daly základ pro znovuobnovení 47. pluk, přesunutý na letiště Mladá. 25. pluk byl 16. října 1954 přesunut do Přerova. V roce 1951 se započalo s výstavbou betonové přistávací dráhy, dokončena byla roku 1954.
V těchto letech se na letišti Hradčany objevily první proudové letouny, v licenci vyráběné Migy-15. Od 1. září 1956 začal z hradčanského letiště oficiálně působit 26. stíhací pluk pod velením kpt. Františka Nováka ( po něm kpt. Horák a naposledy kpt. Ladislav Sochor.) v roce 1958 byl přečíslován a 13.9.1958 mu byla propůjčena bojová zástava zrušeného 30. Ostravského bitevního pluku.Na Migy byly pak malovány znaky města Ostravy.
V roce 1959 byl pluk redislokován do Hradce Králové. Od roku 1961 byl ustaven 2 letecký pluk patřící v následujícím roce do 10. LA. Koncem roku 1963 byla v Hradčanech sovětskou delegací českému Ministerstvu národní obrany oficiálně představena tehdy supertajná čtyři nadzvuková letadla SU-7.V červenci 1966 nacvičovala 2. letka s letouny Su-7 straty z hradčanského letiště. Stroj kpt. Potměšila nasál hejno ptáků a po vysazení motoru skončil v zápolí dráhy. Pilot vyvázl bez zranění.
21. srpnem 1968 končí existence 2. bojového pluku, neboť letiště je určeno pro „dočasný pobyt sovětských vojsk“.
Autorem textu je Zdeněk Rydygr, Klub vojenské historie Česká Lípa