Další kulaté výročí oslaví - resp. oslavila 19. března - v letošním roce lékárna v Mimoni. Podívejme se, jak tomu před 170 lety bylo.
V minulém století byla v Mimoni jedna veřejná lékárna, která byla založena r. 1838 a nazývána U Salvatora neboli U Spasitele. Bývalo totiž zvykem dávat lékárnám název z oblasti náboženské nauky, přírodopisu apod. Např. v České Lípě měla jedna lékárna název po císaři Josefu II., druhá U jednorožce, v Žandově U Slunce, v Novém Boru U Zlatého lva.
Na mimoňsku bylo ještě dalších 5 soukromých lékáren, které vedli sami lékaři. Jednalo se o Kuřívody, Osečnou, Stráž p.R. (všude po jedné) a v Zákupech (zde byly dvě). Proto také v těchto místech nevznikaly žádné veřejné lékárny, protože nebyla záruka, že by se lékárník uživil.

Ve starších dobách obstarávaly masti a čaje zkušené bylinkářky - kořenářky, které měly velké znalosti v oblasti léčivých bylin, děděné většinou v rodě z pokolení na pokolení. Někdy si ovšem v bezradnosti a neznalosti vypomohly některé mastičkářky zaklínáním nad ohněm, případně použily i škodlivé prostředky (pavučiny apod.) Tak se proto stávalo, že i ty ostatní dostávaly podle těchto jednotlivkyň obecný „punc“, že jsou všechny čarodějnice.
Jistý pokrok zde znamenají lazebníci, kteří vedli lázně. TI nejenže znali léčivé rostliny, znali přípravu mastí a čajů, trhali zuby, léčili otevřené rány, napravovaly vykloubené údy, zlomené kosti atd. Takové městské lázně měla i Mimoň průkazně již v r. 1516 ve Vranovské ulici v čp. l / 4 u Lázeňského mostu nad soutokem Panenského potoka a Ploučnice. Povolení vystavění městských lázní udělil listinou Jan z Vartenberka na den Božího těla roku 1516, což město samozřejmě ihned plně využilo. Kdy tento lázeňský dům přesně zanikl však není známo.
Po lazebnicích převzali úlohu lékárenskou ranhojiči. První u nás zaznamenaní léčitelé byli z rodu Gärthnerů z čp. 59/3. V roce 1623 se uvádí Jakub, a r. 1647 jeho syn Jakub ml. 1683 to je Jindřich, r. 1706 František, 1750 Ignác (ten držel i poštu), jeho dcera Františka se vdala 25.4.1763 za lékaře Fr.Ant. Lorinsera, kte-rý pocházel z jižního Bavorska. Tím byla rodina Gärtnerů vystřídána rodinou Lorinserů, z nichž vzešla postupně řada lékařů, působících v Mimoni i jinde v dalších 100 letech.
17.7.1753 koupil Ignác Gärthner od Fr. Ignáce Richtera dům čp. 64/3 v dnešní Mírové ulici. V kupní smlouvě se říká, že se na tento dům přenášejí všechny výsady ze starého domu a tím poznáváme, že lazebník (ranhojič) zaplatil daně, poplatky a nepodléhá robotě. Další kupní smlouva z 20.12.1792 svědčí o tom, že dům čp. 64/3 na sebe převedl se všemy právy Ignáz Lorinser. Po požáru r. 1806 vyměnil tento dům za požářiště Josefa Schneidera čp. 59/3 a tam vystavěl nový dům. Poslední mužský potomek Lorinserů umírá roku 1903. Lze tedy s jistotou říci, že domácí lékárna byla v domě čp. 1/4, potom v čp. 64/3 a konečně v čp. 59/3.
Za působení lékařů Lorinserů otevřel 19.3.1838 Josef Dittrich první veřejnou lé-kárnu U Salvátora (U Spasitele) v Mimoni v čp. 9/3 na dnešním náměstí ČSLA. Firma byla zákonem chráněna a pod královským dohledem. Ze jmen dalších lékárníků známe jména Bestrich, Reichert, Křemen a Zalejský. Více než 100 let byla lékárna ve stejném domě. Po 2. světové válce byla lékárna přestěhována do domu v Nádražní ul. (dnešní MěDPM), pak na náměstí do bývalého obchodu s řemeslnickými potřebami (Weiss) a před demolici r. 1985 přestěhována na Letnou do prostorů bývalé MŠ Letná. Toto její místo však není konečná stanice umístění, jak budoucí poznají.
Tolik z kroniky města.
Dnes je lékárna U Salvátora na náměstí 1. máje.